Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...


reklama

3 fotky a 3 videa, léto, 10 zobrazení, 4 komentáře | zvířata
Jednoho dne při pohledu z okna koupelny se naskytla zajímavá podíváná, která přetrvala i po přinesení fotoaparátu, což se mi často nepovede. Kosice krmí mládě, co se asi právě naučilo trochu létat. Nevím, kde letos hnízdili, ale zřejmě ne nikde daleko. Dnes už kosíci létají sami a hromada s kamením je proseta, poříští rok už zase budou lovit spadané plody a žížalky v trávníku ...
101 fotek, 6.8.2017, 17 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování, města
Z jihu Moravy jsme se vraceli v neděli - na D 1 uzavírky, počasí víc než teplé, ale protože všechny cesty vedou nejen do Říma, ale i do Prahy, tak jsme to vzali přes Litomyšl. Vyplatilo se, silnice téměř prázdné, uazavírek jen po skrovnu a v samotném centru Litomyšle parkování bez problémů. Dokonce zde ještě mají víkendy zadarmo. Prostě idylka v pohádkovém městě. I když tedy poctivě přiznávám, že jsme viděli opravdu jen to historické centrum.
Podívejte se našima očima na renesanční zámek z let 1568–1581, který je s arkádami, klasicistním divadlem, parkem a pivovarem zapsán v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.nebo na Smetanovo náměstí s úplně zachovaným podloubím po jeho obou stranách a s množstvím historických domů a také na Červenou věž, kterou jsme málem nenašli, nezaptat se místních. Blíže jsme se k ní však nedostali, bránila ji železná brána, hledáček mého fotoaparátu však bezpečně objevil sošku Jana Nepomuckého, kterého jsme tak v Litomyšli potkali celkem třikrát si myslím - jednou na obraze v kostele, podruhé ve výklenku domu v Zámecké ulici a po třetí u té věže. A také jsme potkali veterána z roku 1933.
119 fotek, 5.8.2017, 9 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, příroda
Historické jádro městečka je městskou památkovou zónou.

Přestože první doložená písemná zmínka o Strážnici pochází až z počátku 14. století, množství archeologického materiálu vypovídá o daleko dřívějším osídlení tohoto území. Počátky samotného města jsou spojovány s upevňováním hranic českého království v době vlády Přemysla Otakara II. v 2. polovině 13. století, kdy došlo k trvalému připojení Strážnicka k Moravě. Na ochranu zemských hranic bylo zbudováno několik hradů, mezi nimiž se nacházel i hrad ve Strážnici, vystavěný po roce 1260. Samotné jméno města je odvozováno od strážní funkce, kterou měl hrad položený v těsné blízkosti moravské hranice vykonávat.

Strážnice byla původně královským majetkem, na počátku 14. století získal toto město významný moravský rod pánů z Kravař. O velký rozmach města se zasloužil moravský zemský hejtman Petr Strážnický z Kravař, který postupně rozšiřoval strážnické panství a zasloužil se také o rozvoj vinařství vydáním horenského práva. V první polovině 15. století se Strážnice stala jedním z nejvýznamnějších moravských husitských center. Za vlády posledního mužského potomka rodu Jiřího z Kravař došlo k nebývalému stavebnímu rozvoji města, bylo založeno strážnické Nové Město, opevněné vodním příkopem a hliněným valem s vestavěnými kamennými branami, postaven kostel sv. Martina a došlo také k dokončení přestavby hradu. Z 15. století pochází nejstarší doklady řemeslné výroby.

Na fotkách lze spatřit:
Kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1747
Strážnické brány (Skalická a Veselská). Jsou zbytkem protitureckého opevnění ze druhé poloviny 16. století, za své doby nejmohutnější brány na Moravě, do dnešní doby se dochovaly pouze boční bašty bez krovů.
Synagogu a židovský hřbitov. Jsou pozůstatkem strážnického židovského města, které mělo vlastní špitál a dvě školy. Nejstarší náhrobek, přenesený z původního hřbitova, pochází z roku 1448.
Baťův kanál
Kostel svatého Martina se strážní věží
Zámek a zajimavé stromy v zámecké zahradě
31 fotek, 5.8.2017, 5 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina
Rozhledna Travičná
Rozhledna je postavena v katastrálním území obce Tvarožná Lhota, v lokalitě známé jako Vrchy. Na mapě ji lze najít pod názvem Travičná, což je vrchol kopce s nadmořskou výškou 380 metrů. Je první rozhlednou v chráněnné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Prezentace CHKO BK se nachází v atriu rozhledny, kterou provozuje obec Tvarožná Lhota.
Vystoupat lze po 177 schodech, výhled je z výšky 34m a celková výška rozhledny je 52,6m.

Obec Tvarožná Lhota ( dříve jen Lhota) je připomínána už v roce 1486 jako součást strážnického panství. Ještě předtím v roce 1475 obdržela od Pertolda z Lipé právo odúmrti, které bylo v roce 1546 potvrzeno Janem II. ze Žerotína. Od roku 1628 až do zrušení patrimoniální správy náleželo strážnické panství i s Tvarožnou Lhotou hrabatům Magni. V době jejich vlády během 18. stol. vznikl nejstarší obecní typář, který byl užíván ještě v první pol. 19. stol. V kruhovém pečetním poli jsou umístěny motivy vinných hroznů a kosíře, opis je majuskulou PECZET,DEDINI.LHOTI. Pečetní znamení připomíná dávnou vinařskou tradici v obci.

Umělá vodní nádrž Lučina na potoce Radějůvka s rozlohou asi 2 ha je situována v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty asi 7 km od Města Strážnice, v katastru obce Tvarožná Lhota v nadmořské výšce 280 m. Nádrž slouží ke koupání a reakraci.
47 fotek, 5.8.2017, 12 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina
Ve Strážnici je jeden z přístavů Baťova kanálu, využili jsme tedy možnost absolvovat okružní jízdu jeho částí. Plavba to byla příjemná, zajímavá i poučná. Lodní stevard o všem vyprávěl velmi poutavě a do detailů.
Úsov 3
19 fotek, 3.8.2017, 10 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování
Cestou z Jeseníků na nádraží v Oloumoci jsme projížděli i touto obcí. Jen se k ní přiblížíte, vítá Vás hrad i zámek. No, nezastavte ... :)

Úsov je malé město na pomezí střední a severozápadní Moravy v podhůří Hrubého Jeseníku na potoce Doubravka.Něco málo z dávné historie úsovského hradu.

Starý dřevěný královský hrad Úsov získal za svou věrnost králi Václavu I. Přemyslovci (1205–1253), při úspěšném odražení Tatarů v roce 1241 olomoucký purkrabí Zdík (či Idík, Jiljí ze Švábenic, o kterém je zpráva z roku 1260. Olomoucký purkrabí je posazen do pozice kolonizátora celé oblasti. Prapředkem rodu ze Švábenic byl Idík, který si postavil hrad na Vyškovsku, podle kterého si dal i rodové jméno. Působil na královském hradě Úsově a pro panovníka jako kolonizátor úsovského újezdu na Moravě a celého Turnovska v Čechách.

Původně gotický hrad, postavený ve stylu francouzského kastelu, patří mezi nejstarší na Moravě. Podle archeologických nálezů je nejpravděpodobnější, že hrad vznikl již ve 13. století. První písemná zpráva o existenci Úsova pochází z roku 1260, kdy hrad držel v zástavě bývalý olomoucký purkrabí Jiljí ze Švábenic. V roce 1269 se uvádí jeho syn Hrabič ze Švábenic (1254–1286). Po nastoupení krále Přemysla Otakara II. (1233–1278) na trůn, musel v roce 1276 stávající majitel panství Hrabiš hrad vydat a Úsov se stal opět zeměpanským majetkem. Na hradě byl ustaven královský lovčí. Zadlužený král Jan Lucemburský (1296–1346) však r.1330 hrad zastavil bratrům Jaroslavu a Albrechtu ze Šternberka jako náhradu za utrpěnou škodu při vojenském tažení proti Slezsku. Jejich rodina v Úsově sídlial po dvacet let. Královským majetkem byl potom až do roku 1408, mimo roky 1335–1350. Pod hradem bylo založeno městečko, jak napovídá obecní pečeť z roku 1343 s nápisem „oppidum“.

V závěti z roku 1371 odkázal markrabě Jan Jindřich Lucemburský (1322–1375) hrad a městečko Úsov s „Dúbravou“ (les na Pomoraví mezi Úsovem a Litovlí) s 29 vesnicemi svým synům Joštovi Moravskému (1351–1411) a Prokopovi Lucemburku (1354/5–1405). O majetek vznikl mezi bratry ozbrojený spor. Úsov, Litovel a Uničov drželi Prokopovi hejtmani, kteří dělali výpady na okolní území v držení markraběte Jošta a na území olomoucké kapituly, za což byli v roce 1399 vyobcováni z církve. Mír nastal až po smrti Prokopově v roce 1405. Markrabě Jošt v roce 1408 zastavil Úsov pánům Otovi a Albrechtovi z Kurovic. Král Václav IV. Lucemburk (1361–1419) v roce 1416 potvrdil zástavu úsovského panství Janu Vlašimovi. Za pánů z Vlašimi došlo r. 1487 ke gotické přestavbě a rozšíření hradu, postavili především dvě věže: „Hladomornu" a „Vlašimku“. Úsovské panství se stalo jedním z nejbohatších na Moravě a ani česko-uherské války tomu nezabránily.
85 fotek a 1 video, 2.8.2017, 13 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
Podle letáčků to nevypadalo jako obtížné, podle cedulek ani tak daleko. Moje chytré hodinky i aplikace v mobilu však naměřily více než 2,5 km, bylo to od parkoviště něco přes tři kilometry (jedna cesta) a to jsme nedošli až do cíle. Těsně před ním byl totiž terén pro nás obtížný, možná to bylo i tím, že bylo po dešti a bylo více vody. Viděli jsme už lávku nad vodopádem, ale cesta k ní vedla nejdříve po kluzkém kamení a pak přes skálu, tím by to ovšem neskočilo, stejnou cestou bylo nutné se i vrátit zpět k autu. Bohužel, dali jsme na radu z infocentra a jeli do Horního Města, vyrazit z Rešova, tak to bylo o polovinu kratší a po systému lávek by asi byla větší šance vidět i vodopád, nejen vody říčky Huntavy. Třeba se ještě naskytne příležitost. Už budeme vědět, že se nemáme nechat zlákat ručně psanou cedulkou, ale do navigace zadat přímo Rešov.
Sovinec 3
44 fotek, 2.8.2017, 8 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Hrad Sovinec byl postaven bratry Vokem a Pavlem ze Sovince na konci 13. století, později byl pozdně goticky a renesančně rozšířen; přestavby raně barokní (opevnění z let 1632–1643). Roku 1945 vyhořel. V těsném sousedství stojí empírový kostel ze čtyřicátých let 19. století. Nachází se ve stejnojmenné obci v malebné krajině Nízkého Jeseníku asi 14 km jižně od Rýmařova ve směru na Uničov. Hrad je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka ČR. V letech 1844–1845 byla část hradu zbourána a na jejím místě v jihovýchodní části areálu byl postaven pozdně empírorý filiální kostel svatého Augustina. Původní osmiboká věž, postavená za třicetileté války k ochraně hlavní brány, byla přestavěna na věž kostela.
Slohovou čistotou a dokonalostí provedení náleží k nejcennějším empírovým stavbám na Moravě.

A my měli štěstí, že se poslední prohlídka hradu konala v pět odpoledne. Jen na vyhlídku na věž se už neprovádělo a nechat se tam zamknout se nám nechtělo. :)
31 fotek, 2.8.2017, 20 zobrazení, 20 komentářů | cestování, makro, příroda
Chodit túry na čas pro mne moc není, tak pauzy "maskuji" focením. Co mne zaujalo cestou k Rešovským vodopádum si můžete prohlédnou v následujícím albu ...

Prvním úlovkem byl pták mnou dosud nespatření, pomohl internet, dloufám, že správně určuji ťuhýka. Ty další brouky nechám znalejším, ale myslím, že převážně to jsou tesaříci, sem tam se nechal zvěčnit i nějaký ten motýl.
Rýmařov 3
36 fotek, 2.8.2017, 15 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, města
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351. V roce 1406 se Rýmařov stal městem. Dne 3. dubna 1790 postihl město ničivý požár, při kterém shořely téměř všechny domy. Po této události bylo město znovu postaveno v duchu klasicismu a empíru.
V roce 1938 se stal Rýmařov jako pohraniční město součástí Říše. Počátkem května 1945 bylo město osvobozeno, přičemž došlo k poškození barokní kaple sv. Josefa v historickém středu města (kaple byla později zbourána). Původní obyvatelstvo bylo na základě Benešových dekretů podrobeno odsunu. Je nejzápadnějším městem v Moravskoslezském kraji.
Na fotografiích je:
Radnice – monumentální stavba s prvky gotiky, renesance, baroka a klasicismu.
Kostel svatého archanděla Michaela – původně goticky kostel, později renesančně přestavěn, s barokní Růžencovou kaplí.
Budova fary – cenná renesanční stavba ze šestnáctého století, dříve horní úřad.
Socha Panny Marie Immaculaty v blízkosti fary.
Sloup se sochou Panny Marie – barokní plastika olomouckého sochaře Franze Leblose z roku 1683 nacházející se v západní části náměstí Míru. Sloup byl postaven na náklady Marie Elisabethy Richtensteinové na paměť morové epidemie, která postihla Rýmařov v roce 1680. Socha prošla restaurováním v roce 1993.
Socha svatého Jana Nepomuckého – sochařská práce Severina Tischlera z roku 1736.
23 fotek, 2.8.2017, 34 zobrazení, přidat komentář | cestování, příroda
Z té vísky toho moc neuvidíte, jen chatu, kde jsme byli ubytovaní a také dva záběry z přestupní stanice. Tohle album je o tom, jak to dopadá, když je horká letní noc, v oknech nejsou síťky, ani závěsy nebo žaluzie. Úlovky se však ani nesnažím vyhledat, co vše nám tam nalítalo.
23 fotek, 1.8.2017, 21 zobrazení, 6 komentářů | příroda
43 fotek, 30.7.2017, 14 zobrazení, přidat komentář | příroda
30 fotek, 30.7.2017, 9 zobrazení, 10 komentářů | architektura, města
Jde o bývalé samostatné měst, od roku 1960 o jednu z částí souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Město se nachází na vyvýšené terase nad řekou Labe, v níž vymodeloval hlubokou rokli se strmými srázy Vinořský potok vlévající se zde do řeky.
Zámek sice na těchto fotkách chybí, ale jednu zajímavost zmíním:
V Brandýse nad Labem vykonával vojenskou službu také poslední rakouský císař a český král Karel I., jenž si místo oblíbil a po svém nástupu na trůn brandýský zámek koupil. Od roku 2002 se na zámku kažodoročně koná veřejná akce s názvem Audience u císaře Karla I., při níž je možno se setkat s mnoha osobnostmi z oblasti historie, kultury, politiky, vojenství apod. V roce 2013 byl hostem Audience také Karel Habsbursko-Lotrinský, vnuk císaře Karla I. se svými dcerami.
31 fotek, 29.7.2017, 17 zobrazení, 16 komentářů | krajina, města
Pohled z Vyšehradu ku západu na konci jednoho horkého letního dne.
53 fotek, 29.7.2017, 16 zobrazení, 12 komentářů | krajina, města
Park Královská obora, lidově též Stromovka, se nachází v Praze-Bubenči v nivě Vltavy jižně od Císařského ostrova, od něhož ji odděluje průplav. Rozloha, uspořádání i funkce dnešního parku se v průběhu staletí podstatně měnily. Dnes je udržován ve stylu anglického parku. Je chráněn jako přírodní památka s názvem Královská obora a je spolu s místodržitelským letohrádkem rovněž chráněn jako kulturní památka.
30 fotek, 25.7.2017, 8 zobrazení, přidat komentář | krajina, vesnice
10 fotek, 23.7.2017, 9 zobrazení, 1 komentář | cestování
V Kostelci na Hané jsme zastavili cíleně, kvůli soše Jana Nepomuckého, ostatní snímky jsou z okénka auta, když jsme čekali v nějaké dopravní zácpě nebo jeli námi neplánovanou, ale pracemi na silnici vnucenou objížďkou. Kdo by nepoznal, jde o Kunětickou horu.
55 fotek, 23.7.2017, 18 zobrazení, 10 komentářů | architektura, cestování, města
Město začalo psát svou historii dávno před polovinou 13. století, kdy bylo založeno králem Přemyslem Otakarem II. jako jedno z obchodních středisek na hlavní spojnici Čech s Moravou. Historii města poznamenala období rozkvětu i úpadku, ale i požáry a přítomnost okupačních vojsk. Do současnosti se z doby založení dochoval pravidelný půdorys s pravoúhlou sítí ulic a centrálním náměstím o rozměrech 130 x 150 metrů, které je téměř čtvercové a svou plochou 1,95 hektaru patří k největším náměstím v Čechách. V historickém jádru města se dochovaly významné památky architektury, k nimž patří kostel svatého Vavřince, zvonice z šestnáctého století, renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, Choceňská věž, Pražská a Litomyšlská brána, radnice a budova bývalého okresního soudu. V hradebním opevnění se dochovaly Vodárenská a Klášterská bašta.

V roce 1307 učinil český král Rudolf Habsburský z Vysokého Mýta věnné město českých královen. Pro svou ženu Elišku Rejčku vybral pět měst, která měla přispívat na život královen a po smrti jejich mužů jim poskytovat vdovské věno. Do základní pětice patřily kromě Vysokého Mýta také Polička, Chrudim, Jaroměř a dnešní Hradec Králové. Později přibyla ještě města Mělník, Dvůr Králové, Nový Bydžov a Trutnov. Vysoké Mýto zůstalo v držení českých královen až do novověku.
71 fotek, 23.7.2017, 17 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
D 1 byla už od pátku nějaká začarovaná, tak jsme zvolili návrat "horem" s tím, že se na skok podíváme do Moravské Třebové.
Město založil roku 1257 Boreš z Rýzmburka jako typické kolonizační město s pravidelným půdorysem náměstí. Řada staveb a uměleckých děl dodnes upomíná na hospodářský rozkvět a vysokou kulturní úroveň města za vlády pánů z Boskovic a Ladislava Velena ze Žerotína (1486–1622), kdy byla Moravská Třebová centrem humanistické vzdělanosti a dostala přízvisko Moravské Athény. Do roku 1945 byla Moravská Třebová součástí německého jazykového ostrova zvaného Hřebečsko (Schönhengstgau) a v jejím hospodářském životě vždy dominovala textilní výroba.
Město bylo vyhlášeno již roku 1956 městskou památkovou rezervací, obnoveno roku 1980.
My jsme prošli zámeckým nádvořím a branou na náměstí, pak uličkou s měšťanskými domy k jiné bráně, která vypadá jako brána do jiné dimenze ... a vskutku, je to časová osa vývoje města - povídání k jednotlivým událostem se mačká na panelu vedle ní.

Komentáře

přidat komentář