Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...
51 fotek, 7.5.2018, 9 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
Den jako malovaný, kdo by odolal a nefotil? Já tedy určitě ne. :)
27 fotek, letos v dubnu, 16 zobrazení, 8 komentářů | krajina, příroda
Záběry ze Zaječí, které si tak nějak zaslouží samostné album. :)
75 fotek, letos v dubnu, 26 zobrazení, 11 komentářů | cestování, vesnice
Z pobytu pod Pálavskými vrchy.
31 fotek, 30.4.2018, 13 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Projížděje Břeclaví od soutoku Dyje a Moravy nás upoutala monumentální stavba červeného kostela. Nedalo nám to a po návštěvě Lednicko-valtického aerálu jsme se do Břeclavi na chvíli vrátili, udělat pár záběrů kostela a doplnit zásoby.

Ten kostel je z období pozdně romantické tvorby lichtenštejnské stavební kanceláře, typickým rysem je režné cihlové zdivo a glazovaná keramika z poštorenské knížecí cihelny (později Poštorenské keramické závody, založeno 1867. Jde o soubor staveb v centru Poštorné – knihovna, zdravotní středisko, fara (se secesními motivy), škola a zejména farní kostel Navštívení Panny Marie – dominantní stavba centrálního půdorysu s prstencem bočních kaplí a polygonálním kněžištěm, kopulovitá klenba vrcholí lucernou s ochozem, dílo Karla Weinbrennera z let 1895–1898.
Lednice  1
84 fotek, 30.4.2018, 22 zobrazení, přidat komentář
Lednicko-valtický areál je krajinný celek o rozloze 283,09 km2 v okrese Břeclav při hranici s Rakouskem, od prosince 1996 zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je pokládán za nejrozsáhlejší komponovanou krajinu v Evropě a možná i na světě. Na severozápadě na něj navazuje CHKO Pálava. Lednicko-valtický areál a bojiště bitvy u Slavkova byly v roce 1992 vyhlášeny ministerstvem kultury jako první dvě krajinné památkové zóny na území České republiky.
Zaječí  1
80 fotek, 29.4.2018, 18 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1222, kdy je zmiňován místní kostel sv. Jana Křtitele. Obec byla kolonizována německým obyvatelstvem. Roku 1385 byla čtvrtina vsi vepsána věnem Anně, manželce Hartneida z Lichtenštejna. Odtud čtvrtina vsi náležela Lichtenštejnům, zbytek vsi pak sdílel osudy sousedních Velkých Pavlovic. V roce 1553 Kryštof z Lichtenštejna odprodal díl vsi za 11 500 moravských Zlatých Václavovi z Ludanic. Jeho synové, Jan a Hynek přenechali část vsi roku 1559 Janovi ze Žerotína, čímž se obec dostala k Břeclavi a z Břeclavi v roce 1638 zpět k lednickému panství. Jméno má skutečně podle výskytu zajíců.

Kostel sv. Jana Křtitele
První zmínka o kostele v obci pochází z roku 1222. Informace o jeho první podobě nejsou známy, s největší pravděpodobností se jednalo o dřevěnou stavbu. Dnešní budova kostela prošla napříč staletími množstvím oprav a úprav. Nejstarší částí budovy kostela, tak jak ho známe dnes, je presbytář, zbudovaný v gotickém stylu roku 1508. Mohutné ostění a střílnami osazené točité schodiště, řadí tuto budovu ke skupině opevněných kostelů, jakých se v okolí nachází několik. Presbytář je 12 m dlouhý, 7 m široký, 5 gotických oken je zazděno. Síťová žebrová klenba, spočívající na vnějších opěrných pilířích, se dosud zachovala. Mladšího data je bezslohová loď. Původně byla k presbytáři přistavěna v 17. století. Spolu s ní vznikla dvoupatrová nízká věž, jejíž střecha, společně se střechou lodě, shořela roku 1848. V roce 1860 byl kostel opraven, loď však záhy nevyhovovala svým účelům, a proto byla roku 1912 vystavěna nová loď s novou věží, která je dnes vysoká 43 m. Při opravách byl nalezen náhrobní kámen kněze Stanislava Reisengera z r. 1585, který je vsazen do pravé vnější zdi nové lodě a je volně přístupný. Dále pak byla objevena podzemní chodba propojující kostel s budovou fary. Chodba byla prozkoumána, zmapována a zadokumentována v roce 2007 Speleoklubem Brno.

V dnešní podobě jde tedy o jednolodní orientovanou stavbu s kněžištěm ukončeným pěti stranami osmiúhelníka, sakristií při severní straně kněžiště a představěnou věží s jehlanem v západním průčelí. Kněžiště je zaklenuto síťovou klenbou žebrovou, loď valenou klenbou s výsečemi, sakristie valenou klenbou. Cyklus pěti tabulových obrazů ze života Kristova je umístěn za oltářem. Svou neobvyklou a různorodou architekturou je tento kostel v širokém okolí raritou. (Bohužel přístupný jen při bohoslužbách.)

Plastika svatého Jana Nepomuckého - Socha v životní velikosti pochází z počátku 19. století, v dnešní době je umístěna na mohutném stupňovitém kruhovém soklu. Nachází se na křižovatce ulic Hlavní a Dlážděná. V roce 2012 prošla restaurátorskou obnovou.

Kaple sv. Floriána – Původní objekt kaple z roku 1710 se nedochoval, na jeho místě byla vybudována a vysvěcena nová kaple. Nachází se na malém návrší na severozápadním okraji obce.

Kaple Nejsvětější Trojice – Malý objekt na okraji obce z roku 1823, stojící na pravé straně silnice ve směru na Nové Mlýny, se nacházel v dezolátním stavu. Téměř zapomenut, zarostlý vegetací zůstával až do roku 2010, kdy jej za přispění obce a sponzorů zrekonstruoval místní občan.

Kousek od obce je hráz Novomlýnské dolní nádrže.
66 fotek, 29.4.2018, 25 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda
Hraniční trojmezí, též trojzemí nebo trojstyk, je geografický bod, kde se setkávají hranice tří geografických celků stejné úrovně (země, provincie, státy, spolkové země, ale i nepolitické útvary jako povodí, úmoří, kontinenty, geologické celky). Může se nacházet na souši, ale i ve vodě, pokud hranice vede řekou, jezerem nebo po moři. Trojmezí je přirozený jev vznikající na každém styku tří území. U významnějších celků (země apod.) se obvykle jedná o atrakci, často označenou vlajkami všech dotčených území či monumentem. Mnohá trojmezí se však nacházejí ve špatně dostupných oblastech (vysoké hory, střed řeky nebo jezera). Některá trojmezí existují na svém místě už mnoho století.

Na soutoku dvou největších moravských řek Moravy a Dyje leží jak nejjižnější bod Moravy, tak především bod, kde se stýká Česká republika, Slovensko a Rakousko.
65 fotek, 28.4.2018, 16 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina
Návštěva archeoparku Pavlov (http://www.archeoparkpavlov.cz/) a pak krátké zastavení na hrázi v Dolních Věstonicích při cestě do autokempu Merkur, odkud měly jezdit lodi. Ale ještě nejezdily ...
51 fotek, 28.4.2018, 31 zobrazení, 14 komentářů | architektura, cestování, krajina, vesnice
Dolní Věstonice leží na severním úpatí Pavlovských vrchů na pravém břehu řeky Dyje. Po napuštění Novomlýnských nádrží se obec ocitla na jejich jižním břehu, za zachovaným úsekem původního koryta řeky. Obec leží na staré obchodní cestě z Rakouska na Moravu, která i dnes spojuje Mikulov s Hustopečemi a která je vedena po hrázi mezi střední a dolní nádrží Nových Mlýnů do Strachotína; v obci se odděluje cesta do Pavlova, která pokračuje podél toku Dyje do Lednice.
Území obce bylo osídleno již od pravěku jak dokládají četné archeologické nálezy zejména z doby lovců mamutů (stáří asi 25–30 tisíc let), které jsou zpřístupněny veřejnosti v zdejším archeologickém muzeu. Nejvýznamnějším zdejším archeologickým nálezem je plastika Věstonická venuše objevená roku 1925. Od 1. července 2008 je naleziště zapsáno mezi Národní kulturní památky ČR. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312 (Wistanicz). V šestnáctém století se zde usadili novokřtěnci – habáni. Od 20. října 1653 do ledna 1665 byl v obci farářem italský minorita a hudební skladatel Giovanni Battista Alouisi.
60 fotek a 5 videí, letos v dubnu, 13 zobrazení, přidat komentář | příroda
Na hnízdění kosů se vždy těším, baví mne pozorovak jaké místo si v daném roce pro hnízdo vyberou, podle spadaných větviček, travin i mechu pak poznám, kde to zkoušeli a "zavrhli", snažím se nepročíhat čas, kdy kosice usedne na vejce a pak, když se kosáčci vylíhnou a posléze z hnízda vylétnou. V tomto albu je pokus o zdokumentování letošního dění v kosím hnízdě. Udělali si ho na místě, kam se dalo celkem solidně dohlédnout ze země, nebo z opodál opřeného žebříku.
Kápne?   0
23 fotek, 26.4.2018, 2 zobrazení, přidat komentář | příroda
Mračilo se nad námi, mračilo, ale jak pravil ten mužíček v Makové panence - ani nekápne ... A bylo by to potřeba.
12 fotek, 24.4.2018, 16 zobrazení, 2 komentáře | architektura, města
Měli jsme sraz na Malostranské, neb tam jede z Bílé Hory tramvaj, zatímco od Novotného lávky se tam dá dojít procházkou přes Karlův most. Tramvaj byla o něco rychlejší, tak prý - sejdeme se u Čertovky. No já vím jen o té s kolem, co se na ni kouká od Karlova mostu nebo z Kampy. Tak se divím, ale říkám jo a pak se divím ještě více, když zjistím, že jdou o úzkou uličku vedoucí do restauarace jménem Čertovka. :) Nebýt tohoto rande s dcerou, tak o té druhé Čertovce nevím dál. Jo, pořád je co objevovat. ;)
89 fotek, 24.4.2018, 6 zobrazení, přidat komentář | krajina, města, události
Podle mapy se zdálo, že od obory Hvězda je to k pomníku na Bílé hoře co by kamenem dohodil. No možná katapultem ano, ale procházka to byla hezká. Počasí přálo a tak se dobře šlapalo i fotilo. Jen to značení u cíle by mohlo být lepší.
1 fotka, 22.4.2018, 21 zobrazení, 3 komentáře | Soutěž: Zvířata
Pastva  3
1 fotka, 19.4.2018, 14 zobrazení, 4 komentáře | Soutěž: Kvetoucí příroda
Dolany  2
82 fotek, 17.4.2018, 21 zobrazení, 18 komentářů | architektura, krajina, vesnice
První písemná zmínka o obci (villam Dolanky) pochází z roku 1384. Název, znamenající „obyvatelé údolí“, odkazuje na polohu obce v mělkém údolí Dolanského potoka (níže po proudu známějšího pod jménem Zákolanský). V nejstarších pramenech, až do 16. století, vesnice figuruje pod zdrobnělým tvarem Dolánky; nynější podoba jména, uváděná od roku 1656 (Dorf Dolan), je tak vzácným dokladem návratu k základnímu tvaru jména, snad v souvislosti s nárůstem sídla.

Podle Wikipedie by tu měl být i pomníček upomínající na letecké neštěstí, na první pokus se mi ho ovšem nalézt nepodařilo, nikde žádná směrovka. Ale i tak to byl vydařený výlet, konečně poznám orsej jarní a sasanku pryskyřníkovitou. Ta mimochodem "na živo" mnou spatřena poprvé v životě.
26 fotek, 15.4.2018, 11 zobrazení, přidat komentář | příroda, zvířata
Dloubám na zahradě pampelišky a slyším takový jako motýli tlukot křídel. Nu, zaposllouchám se a skutečně, někde se motýl zoufale chce dostat ven. Dobře to dopadlo, nějak se dostal pod plachtu, kteru je přikryt zahradní nábytek a nemohl ven. Musel být hodně vyčerpaný, tak mi chvíli "pózoval". I když měl křídla poněkud "okousaná", tak ale po chvíli odlétl. Potravy má na mé zahradě dost, stejně jako kosové materiálu na hnízdo, záměrně zahradu neuklízím úplně "do čista", nechávám ptáčkům možnost nasbírat si klacíky, trávy i mech na stavbu hnízda. A tak mi tu pravidelně už mnoho let hnízdí kosi, dříve tu hniízdili i rehkové, ale co jsme vchod do domu "schovali" do zimní zahrady, našli si jiné hnízdiště. Zakoupenou budkou pro rehky pohrdli. (Občas si na ní postaví hnízdo právě kosi.) Takže na mých fotkách můžete vidět jen hnízdící kosy.
Hostouň  1
85 fotek, 14.4.2018, 11 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, vesnice
Člověk jezdí na místa vzdálená a mnohdy neví, co má téměř za humny ...
Pojmenování obce je odvozeno od jména majitele původního dvora. Majitel se jmenoval Hostún a přivlastňovací příponou vzniklo jméno Hostounův dvůr a posléze Hostouň. Název obce se uvádí v jednotném čísle ženského rodu (tedy "ta Hostouň".

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.