Název

Želivský klášter

Popis

Mnohokrát člověk projede kolem cedulí s odkazem jaká kulturní památka je nedaleko, ale vždy má jiný cíl, nebo se čas protáhl tak, že na uvažované zastavení prostě nezbývá. Ale jednou to rozhodnutí, zastavit se v místě, na nějž jste tu upoutávku stále jen míjely, přijde, obzvláště když, když osud dá, že máte potkat někoho známého ...

Klášter s biblickým názvem Siloe (podle pramenů Siloe nedaleko hory Sion, německy Seelau) založil Soběslav I. na soutoku Želivky a Trnavy jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v roce 1149 byl z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nově osídlen premonstráty z porýnského kláštera Steinfeld (v oblasti Eifel), odkud byl roku 1142 osazen i Strahovský klášter (Sion) v Praze. Klášter dobře prosperoval, takže mohl zakládat další pobočky v rakouském Geras a Pernegg a 1187 v Milevsku i ženské kláštery v Louňovicích pod Blaníkem (1149) a Dolních Kounicích (1181 založen,1183 osazen).

Roku 1375 klášter vyhořel, po obnově byl dvakrát vypálen husity (1420 a 1424). Mezi radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský. Po husitských válkách klášterní majetky obsadili místní šlechtici a roku 1467 je dostal čáslavský hejtman Burian Trčka z Lípy. Trčkové pak západní část kláštera přestavěli na tzv. Trčkovský hrad. Klášterní obec obnovil strahovský opat Jan Lohel roku 1590 patrně v Jihlavě, až roku 1622 Želiv koupil od Marie Trčkové z Lípy. Od roku 1643 byl klášter opět samostatný, v letech 1645–6 byl poškozen Švédy a od roku 1680 začala velká rekonstrukce. Roku 1712 opět vyhořel a v letech 1713–1720 byl přestavěn podle plánů J. B. Santiniho ve stylu barokní gotiky. Další požár jej stihl roku 1907, poté byl opět opraven.

Kategorie a štítky

Nastavení