Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Cestu k němu je možné zahájit na zastávce u kostela svatého Fabiána a Šebestiána, který původně byl románský, nově byl v letech 1842-1844 přestavěn klasicistně.
Archeopark je zaměřen na praktické ověření středověkých pracovních postupů a technologií pomocí vědeckého experimentu a zpřístupnění výsledků vědeckovýzkumné práce archeologů. Součástí parku, který se stále rozrůstá, jsou i stavby rekonstruované podle nálezů odkrytých při archeologickém výzkumu u kostela sv. Petra na Poříčí v Praze 1 a ideální rekonstrukce pozdně středověké zemědělské usedlosti.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Procházka kolem rybníku v Liboci, člověk by ani nevěřil, že za zády má velkoměsto. Dýchá to tu klidem a pohodou.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Před okny na poli i v remízku všechno kvete, tak si říkám, to by bylo, aby tam nebyl nějaký motýl. No nějací byli, ale nějak nechtěli čekat, až je objevím, kam si sedli, natož až je vyfotím. Pár modrásků se mi nakonec přeci jen ulovit podařilo - ovšem jeslti jsou jeteloví nebo jehlicoví, to nevím, jestli se někdy naučím rozeznávat. No a sem tam je tam i nějaký brouček, ale u těch jsem většinou vedle, jak ta jedle. Stejně tak u čmeláků a dalších, které já rozliším jen na vosy (všechno, co je štíhlé a "hladké"), včely (ty baculatější a osrstěné) a sršně( pro svou velikost, jsou nezaměnitelní - tedy doufám). Třeba mi někdo napoví.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Bouřky se mi líbí od dětství - fascinují mne od té doby, co jsme ji jako děti zažily v Krkonoších, při cestě z jedné boudy dolů do vsi - lilo jako z konve a blesky šněrovaly nebe od kopce ke kopci. Nádherná podívaná, i když jsme všichni byli promočeni na kost ... Tady se jeden blesk mihne ve videu, ale nebe před bouřkou má také své kouzlo. (Jo to hrčení, to není déšť, u nás nepršelo, to tak hrčí foťák a sám od sebe rozostřuje, nezbývá, než už ho opravdu reklamovat.)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
21 komentářů
Před nedávnem dal kolega z týmu na facebook fotky, které měly takovu dost hororovou atmosféru. Zajímalo mne, kde fotil, neb shodou okolností od sebe nebydlíme moc daleko. Napsal, že na pozadí je zámek v Kolči. Zaujalo mne to, nějak nikdy předtím ke mně to info, že tam je nějaký zámek, nedorazilo. Dlouho chátral, je dobře, že se Nadační fond Koleč stará o jeho záchranu - http://www.zamekkolec.cz/.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Na prohlídku rozdělovských zvonů bylo docela procesí a tak se stalo, že vnitřek kostela sv. Mikuláše ve Vrapicích je mi stále utajen. Snad se zapojí i příští rok.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
A takto to u nás vypadá, když se schyluje k dešti ...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
12 komentářů
Já vím, už zase západ sluníčka a fotek přehršle. Když já téhle podívané prostě málokdy odolám. :)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
4 komentáře
Pavouky nemusím, doma nesnesu ani pavučiny, ani jejich tvůrce, ale venku si jejich dílo vyfotím. :)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
2 komentáře
Mnohokrát člověk projede kolem cedulí s odkazem jaká kulturní památka je nedaleko, ale vždy má jiný cíl, nebo se čas protáhl tak, že na uvažované zastavení prostě nezbývá. Ale jednou to rozhodnutí, zastavit se v místě, na nějž jste tu upoutávku stále jen míjely, přijde, obzvláště když, když osud dá, že máte potkat někoho známého ...

Klášter s biblickým názvem Siloe (podle pramenů Siloe nedaleko hory Sion, německy Seelau) založil Soběslav I. na soutoku Želivky a Trnavy jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v roce 1149 byl z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nově osídlen premonstráty z porýnského kláštera Steinfeld (v oblasti Eifel), odkud byl roku 1142 osazen i Strahovský klášter (Sion) v Praze. Klášter dobře prosperoval, takže mohl zakládat další pobočky v rakouském Geras a Pernegg a 1187 v Milevsku i ženské kláštery v Louňovicích pod Blaníkem (1149) a Dolních Kounicích (1181 založen,1183 osazen).

Roku 1375 klášter vyhořel, po obnově byl dvakrát vypálen husity (1420 a 1424). Mezi radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský. Po husitských válkách klášterní majetky obsadili místní šlechtici a roku 1467 je dostal čáslavský hejtman Burian Trčka z Lípy. Trčkové pak západní část kláštera přestavěli na tzv. Trčkovský hrad. Klášterní obec obnovil strahovský opat Jan Lohel roku 1590 patrně v Jihlavě, až roku 1622 Želiv koupil od Marie Trčkové z Lípy. Od roku 1643 byl klášter opět samostatný, v letech 1645–6 byl poškozen Švédy a od roku 1680 začala velká rekonstrukce. Roku 1712 opět vyhořel a v letech 1713–1720 byl přestavěn podle plánů J. B. Santiniho ve stylu barokní gotiky. Další požár jej stihl roku 1907, poté byl opět opraven.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
9 komentářů
Občas je dobré místo dálnice zvolit okresky (tedy, pokud Vás navigace nezavede i do úseku, kdy nevíte, které díře se vyhnout dříve, a to mám polní cesty zakázané ..., jenže jak to poznat, když je to asfaltka, která se na pár metrů mění na polňačku a pak zase pokračuje jako asfaltka!) a prostě se kochat krajinou (k nelibosti těch, co tam jezdí často. :)) Za všechna krásná místa, která nám ubíhala za okny, alespoň zastávka u louky s lupinusem a pak u jetelového pole.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Poutnici by cestou měli načerpat sílu z dobrého jídla, dostali jsme tip na toto zařízení a byl to opravdu velmi dobrý tip. Taková rodinná pohoda pod ochranou ďáblíků a čarodějnic. Fotografování dovoleno. :)

Jinak Wikipedie k tomuto místu praví - V místě a okolí má již od poloviny 19. století velkou tradici kamenoprůmysl, konkrétně těžba a zpracování žuly. Z Mrákotína pochází monolit, umístěný v roce 1923 na třetím nádvoří Pražského hradu, a také kašna v zahradách pod hradem. Ale za žulou zas třeba někdy jindy.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Vracíme se domů, ale ještě si chceme něco prohlédnout, tak nevolíme nejbližší cestu na dálnici (v tom horku stejně není o co stát, tam krokem popojíždět), ale míříme k Želivskému klášteru, kde máme jednu kamarádku. A cestou samozřejmě budou zastávky na místech, která jsme si předem určili nebo nás cestou zaujmou. Kostelní Vydří je plánovaná zastávka.

V obci se nachází poutní kostel a karmelitánský klášter. V klášteře sídlí Karmelitánské nakladatelství. 23. září 1803 byl v kostele Panny Marie Karmelské pohřben rektor olomoucké univerzity Jan Matěj Butz z Rollsbergu. 19. listopadu 2011 byl v Kostelním Vydří pohřben český básník Ivan Martin Jirous.
Kostelní Vydří bylo původně středem většího celku, ke kterému patřily i dvě sousední vsi stejného jména, Prostřední a Zadní, přičemž tyto vsi vznikly ve 13. století kolonizací Ranožírovců. Ves se poprvé připomíná v pramenech roku 1305, kdy je uváděn Jaroš z Vydří z rodu pocházejícího z Bílkova. V průběhu staletí měnila ves mnohokrát majitele, až v roce 1825 jej Josef svobodný pán Butz z Rolsperka prodal majitelům Dačic Dalbergům k dačickému panství. S dačickým panstvím sdílel statek osudy do roku 1849, kdy byla zrušena patrimoniální správa, jako samostatně uváděný a zdaňovaný statek až do pozemkové reformy, kdy byl jako zbytkový statek o 100 hektarů prodán J. Thun-Hohensteinovi, kterému byl roku 1945 zkonfiskován.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Těch fotek je zase poněkud více, a to jsme určitě neviděli vše, co tam k vidění je. :)

První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V polovině 14. století patřilo město pánům z Hradce (Jindřichova). Za jejich vlády, jak se dá soudit z městského znaku se zlatou pětilistou růží, staly městem. V 15. století připadly Dačice Wolfgangu Krajířovi z Krajku a na Landštejně, což se projevilo na významu a moci města. V 16. století přicházejí do města italští umělci, zvláště stavitelé. Gotické město se změnilo na město renesanční. Vznikla radnice, zámek, nový zámek, věž kostela sv. Vavřince. U nového zámku vznikla nová městská čtvrť Hradecké předměstí. Město bylo obdařeno mnoha výsadami, bohatne obchody a řemesly, organizovanými v ceších. V té době se Dačice stávají jedním z významných měst Jednoty bratrské.

Z původní vsi, soustředěné okolo kostela, vzniklo město, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí s radnicí a ostatními budovami se správní nebo obchodní činností. Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů. K nejvýznamnější barokní památce patří tzv. františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na východní straně města.

Počátkem 19. století se Dačice stávají průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol. V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Určitě už v galerii Kde jsem potkal sv. Jana Nepomuckého bude. Ale svědomí mi nedalo, nezastavit a necvaknout.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Podnikli jsme výlet do překrásného městečka, stále je co objevovat ...

Díky zachovanému historickému jádru města se Slavonicím někdy přezdívá „malá Telč“ nebo „perla západomoravské renesance“. Slavonice jsou nejzápadnějším městem na historickém území Moravy a spolu s nedalekými Dačicemi jedinými dvěma moravskými městy na území Jihočeského kraje.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
18 komentářů
Na portálu města Dačice je i zmínka o možnosti namalovat si vlastní hrnek - no, to přeci nemohu nechat bez povšimnutí https://www.keramika-mariz.cz/namaluj-si-hrnek/namaluj-si-hrnek/
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
4 komentáře
Objížďka z Telče do Dačic nás zavedla k netradiční soše sv. Jana Nepomuckého - Wikipedie k tomu v rubrice pamětihodsnosti píše:

Barokní kostel Všech svatých postavený po požáru roku 1759 na místě původního gotického kostela z konce 14. století, zasvěcený sv. Petru
U kostela netypická socha sv. Jana Nepomuckého bez tradičních atributů z roku 1898

Název se vyvíjel od varianty Altenrusch (1257), Reusch (1265), antiquo Rusch (1301), Hrzuss (1353), Antiquum Rewsch (1384), Antiquo Rews (1437), Staru Rzissi (1481), v Starey Rzissy (1481), Stara Hrzisse (1528), Stará Hříše (1591), Alt Reische a Stara Risse (1633), Alt Reisch (1678, 1718, 1720), Altreusch (1751), Alt Reisch a Stara Řjsse (1846), Altreisch a Stará Říše (1872), Stará Hříše (1881) až k podobě Stará Říše v roce 1924. Místní jméno vzniklo z německých slov Grioz či gruß a grieß, což znamená štěrk, používala se k označení míst, kde se těžil rudný štěrk.

První písemná zmínka o Staré Říši pochází z roku 1257, kdy se podle ní psala Ludmila z Říše, která spolu se synem Marvartem z Hrádku vedla spor s novoříšským klášterem o patronátní právo kostela ve Staré Říši. Městys leží na frekventované křižovatce, kde se dělí cesty mezi Brnem a Jindřichovým Hradcem a také Jihlavou a směrem na Vídeň. Proto se stala Stará Říše již odedávna přirozeným středem kolonizace.

V roce 1589 povýšil císař Rudolf II. obec na městečko a následně došlo k nové výstavbě domů a nové radnice. Brtničtí z Valdštejna vlastnili Starou Říši po celé 16. století až do bitvy na Bílé hoře, kdy jim bylo panství Brtnice pro činnost Zdeňka Brtnického z Valdštejna za povstání proti císaři zkonfiskováno a propadlé panství zakoupil roku 1623 Romboald hrabě Collalto a San Savatore. Ovšem v roce 1758 vypukl veliký požár, kdy vyhořela prakticky celá obec, včetně fary, kostela i radnice. Požáru unikla pouze škola a dvě stavení. Městečko pak bylo součástí brtnického panství až do roku 1849.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Objednaný dárek pro dceru nás na chvíli zavedl do Hlinska. Touha po nějakém občerstvení způsobila, že jsme na chvíli zastavili na místním "rynku" a tak se stalo, že jsme se neplánovaně stali diváky historického průvodu - doprovodné to akce k nastávající muzejní noci - http://www.cz-museums.cz/akce/festival_muzejnich_noci/43617.

První písemná zprávao obci pochází z roku 1349, z období vlády Karla IV., pravděpodobně za vlády krále Václava IV. bylo městečkem, v roce 1598 postavena původní radnice. Status (postavení) města získalo v roce 1834 a v roce 1850 byla radnice přestavěna do současné podoby. Symboly města zapsané v Registru komunálních symbolů tvoří znak, polovina koně v kroku s modrou uzdou v červeném poli, v legislativní úpravě z roku 1996 a vlajka.
.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
2 komentáře
Více info "o co go" - https://www.nadobremkonci.cz/

Jinak toho kačera běžce indického mají krásně vycvičeného, přiběhne na zavolání. A vůbec to byly příjemně strávené chvíle u milých lidiček.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Svatý Jan pod Skalou leží v srdci Chráněné krajinné oblasti Český kras a společně s Karlštejnem a starodávným Tetínem patří mezi nejzajímavější turistické lokality okresu Beroun.

K místním pamětihodnostem patří: Kostel Narození sv. Jana Křtitele a jeskyně sv. Ivana. Raně barokní stavba z let 1657-1661 podle plánů C. Luraga s bohatou vnitřní výzdobou. Uprostřed kostela stojí náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna schránka se světcovými ostatky. Kostel je propojen se starým skalním kostelem – jeskyní sv. Ivana. V části skalního kostela je zachována přirozená travertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou. Hned vedle kostela, pod oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá silný pramen léčivé vody, Pramen svatého Ivana.

V kostele se nacházejí jeskynní prostory, v nichž podle legendy žil a byl pochován v 9. století poustevník Ivan, syn polabského (obodritského) knížete Gostimysla (zkoumání kosterních pozůstatků potvrdilo, že kostra je tisíc let stará, že to byl muž, který žil dlouho ve vlhku a živil se vegetariánsky). Místními lidmi byl od začátku považován za svatého a za prvního českého světce, ještě před sv. Ludmilou a sv. Václavem.

Nejkrásnější ve Svatém Janu je (50-60 m vysoký) pás impozantních vápencových masivů Svatojánské skalní stěny, která se v nejvyšším místě vypíná do výšky 150 m nad klášter a dominuje tak celému okolí. Asi v polovině cesty k vyhlídce u kříže na vrcholu skály, na ostrohu nad údolím, je barokní kaple Sv. Kříže z roku 1714.

V obci je hřbitov s kaplí svatého Maxmiliána v neogotickém slohu, kterou projektoval Bernhard Grueber. V kryptě kaple se nachází rodinná hrobka Bergerů. Kapli s rodinnou hrobkou dal postavit v letech 1847–1849 JUDr. Maxmilián Berger, předseda spolku pro postavení Národního divadla v Praze.

Svatým Janem protéká potok Loděnice, místně nazývaný Kačák.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Pár fotek z pobytu s přáteli v malebné obci Srbsko rozkládající se na obou březích Berounky.

Název obce je vysvětlován tím, že v ní žili lužičtí Srbové. Jedním z vysvětlení je, že se ve zdejším údolí usídlila družina kněžny Ludmily, která podle části legend přišla do Čech z (Lužického) Srbska a pak byla v rámci mocenských sporů se svou snachou Drahomírou odsunuta na nedaleký Tetín a poté zavražděna. Tradičně se pro obec užívá adjektivní tvar srbecký, nikoliv srbský, a obyvatelské jméno Srbečák. První písemná zmínka o vsi Srbsku pochází z roku 1428, kdy je v účtech hradu Karlštejna zmíněno, že Martin rybář ze Srbska koupil část lesů.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...

Adresa na Rajčeti

www.biblos.rajce.idnes.cz

Aktivní od

18. května 2009

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

reklama