Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...
29 fotek, 20.5.2018, 17 zobrazení, 9 komentářů | cestování, krajina
Občas je dobré místo dálnice zvolit okresky (tedy, pokud Vás navigace nezavede i do úseku, kdy nevíte, které díře se vyhnout dříve, a to mám polní cesty zakázané ..., jenže jak to poznat, když je to asfaltka, která se na pár metrů mění na polňačku a pak zase pokračuje jako asfaltka!) a prostě se kochat krajinou (k nelibosti těch, co tam jezdí často. :)) Za všechna krásná místa, která nám ubíhala za okny, alespoň zastávka u louky s lupinusem a pak u jetelového pole.
16 fotek, 20.5.2018, 12 zobrazení, přidat komentář | cestování
Poutnici by cestou měli načerpat sílu z dobrého jídla, dostali jsme tip na toto zařízení a byl to opravdu velmi dobrý tip. Taková rodinná pohoda pod ochranou ďáblíků a čarodějnic. Fotografování dovoleno. :)

Jinak Wikipedie k tomuto místu praví - V místě a okolí má již od poloviny 19. století velkou tradici kamenoprůmysl, konkrétně těžba a zpracování žuly. Z Mrákotína pochází monolit, umístěný v roce 1923 na třetím nádvoří Pražského hradu, a také kašna v zahradách pod hradem. Ale za žulou zas třeba někdy jindy.
96 fotek, 20.5.2018, 42 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina
Vracíme se domů, ale ještě si chceme něco prohlédnout, tak nevolíme nejbližší cestu na dálnici (v tom horku stejně není o co stát, tam krokem popojíždět), ale míříme k Želivskému klášteru, kde máme jednu kamarádku. A cestou samozřejmě budou zastávky na místech, která jsme si předem určili nebo nás cestou zaujmou. Kostelní Vydří je plánovaná zastávka.

V obci se nachází poutní kostel a karmelitánský klášter. V klášteře sídlí Karmelitánské nakladatelství. 23. září 1803 byl v kostele Panny Marie Karmelské pohřben rektor olomoucké univerzity Jan Matěj Butz z Rollsbergu. 19. listopadu 2011 byl v Kostelním Vydří pohřben český básník Ivan Martin Jirous.
Kostelní Vydří bylo původně středem většího celku, ke kterému patřily i dvě sousední vsi stejného jména, Prostřední a Zadní, přičemž tyto vsi vznikly ve 13. století kolonizací Ranožírovců. Ves se poprvé připomíná v pramenech roku 1305, kdy je uváděn Jaroš z Vydří z rodu pocházejícího z Bílkova. V průběhu staletí měnila ves mnohokrát majitele, až v roce 1825 jej Josef svobodný pán Butz z Rolsperka prodal majitelům Dačic Dalbergům k dačickému panství. S dačickým panstvím sdílel statek osudy do roku 1849, kdy byla zrušena patrimoniální správa, jako samostatně uváděný a zdaňovaný statek až do pozemkové reformy, kdy byl jako zbytkový statek o 100 hektarů prodán J. Thun-Hohensteinovi, kterému byl roku 1945 zkonfiskován.
192 fotek, 19.5.2018, 38 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, města
Těch fotek je zase poněkud více, a to jsme určitě neviděli vše, co tam k vidění je. :)

První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V polovině 14. století patřilo město pánům z Hradce (Jindřichova). Za jejich vlády, jak se dá soudit z městského znaku se zlatou pětilistou růží, staly městem. V 15. století připadly Dačice Wolfgangu Krajířovi z Krajku a na Landštejně, což se projevilo na významu a moci města. V 16. století přicházejí do města italští umělci, zvláště stavitelé. Gotické město se změnilo na město renesanční. Vznikla radnice, zámek, nový zámek, věž kostela sv. Vavřince. U nového zámku vznikla nová městská čtvrť Hradecké předměstí. Město bylo obdařeno mnoha výsadami, bohatne obchody a řemesly, organizovanými v ceších. V té době se Dačice stávají jedním z významných měst Jednoty bratrské.

Z původní vsi, soustředěné okolo kostela, vzniklo město, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí s radnicí a ostatními budovami se správní nebo obchodní činností. Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů. K nejvýznamnější barokní památce patří tzv. františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na východní straně města.

Počátkem 19. století se Dačice stávají průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol. V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843.
2 fotky, 19.5.2018, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura
Určitě už v galerii Kde jsem potkal sv. Jana Nepomuckého bude. Ale svědomí mi nedalo, nezastavit a necvaknout.
59 fotek, 19.5.2018, 60 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Podnikli jsme výlet do překrásného městečka, stále je co objevovat ...

Díky zachovanému historickému jádru města se Slavonicím někdy přezdívá „malá Telč“ nebo „perla západomoravské renesance“. Slavonice jsou nejzápadnějším městem na historickém území Moravy a spolu s nedalekými Dačicemi jedinými dvěma moravskými městy na území Jihočeského kraje.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice.
18 fotek, 19.5.2018, 38 zobrazení, 18 komentářů | cestování, umělecké
Na portálu města Dačice je i zmínka o možnosti namalovat si vlastní hrnek - no, to přeci nemohu nechat bez povšimnutí https://www.keramika-mariz.cz/namaluj-si-hrnek/namaluj-si-hrnek/
8 fotek, 18.5.2018, 36 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování
Objížďka z Telče do Dačic nás zavedla k netradiční soše sv. Jana Nepomuckého - Wikipedie k tomu v rubrice pamětihodsnosti píše:

Barokní kostel Všech svatých postavený po požáru roku 1759 na místě původního gotického kostela z konce 14. století, zasvěcený sv. Petru
U kostela netypická socha sv. Jana Nepomuckého bez tradičních atributů z roku 1898

Název se vyvíjel od varianty Altenrusch (1257), Reusch (1265), antiquo Rusch (1301), Hrzuss (1353), Antiquum Rewsch (1384), Antiquo Rews (1437), Staru Rzissi (1481), v Starey Rzissy (1481), Stara Hrzisse (1528), Stará Hříše (1591), Alt Reische a Stara Risse (1633), Alt Reisch (1678, 1718, 1720), Altreusch (1751), Alt Reisch a Stara Řjsse (1846), Altreisch a Stará Říše (1872), Stará Hříše (1881) až k podobě Stará Říše v roce 1924. Místní jméno vzniklo z německých slov Grioz či gruß a grieß, což znamená štěrk, používala se k označení míst, kde se těžil rudný štěrk.

První písemná zmínka o Staré Říši pochází z roku 1257, kdy se podle ní psala Ludmila z Říše, která spolu se synem Marvartem z Hrádku vedla spor s novoříšským klášterem o patronátní právo kostela ve Staré Říši. Městys leží na frekventované křižovatce, kde se dělí cesty mezi Brnem a Jindřichovým Hradcem a také Jihlavou a směrem na Vídeň. Proto se stala Stará Říše již odedávna přirozeným středem kolonizace.

V roce 1589 povýšil císař Rudolf II. obec na městečko a následně došlo k nové výstavbě domů a nové radnice. Brtničtí z Valdštejna vlastnili Starou Říši po celé 16. století až do bitvy na Bílé hoře, kdy jim bylo panství Brtnice pro činnost Zdeňka Brtnického z Valdštejna za povstání proti císaři zkonfiskováno a propadlé panství zakoupil roku 1623 Romboald hrabě Collalto a San Savatore. Ovšem v roce 1758 vypukl veliký požár, kdy vyhořela prakticky celá obec, včetně fary, kostela i radnice. Požáru unikla pouze škola a dvě stavení. Městečko pak bylo součástí brtnického panství až do roku 1849.
33 fotek, 18.5.2018, 27 zobrazení, přidat komentář | města, události
Objednaný dárek pro dceru nás na chvíli zavedl do Hlinska. Touha po nějakém občerstvení způsobila, že jsme na chvíli zastavili na místním "rynku" a tak se stalo, že jsme se neplánovaně stali diváky historického průvodu - doprovodné to akce k nastávající muzejní noci - http://www.cz-museums.cz/akce/festival_muzejnich_noci/43617.

První písemná zprávao obci pochází z roku 1349, z období vlády Karla IV., pravděpodobně za vlády krále Václava IV. bylo městečkem, v roce 1598 postavena původní radnice. Status (postavení) města získalo v roce 1834 a v roce 1850 byla radnice přestavěna do současné podoby. Symboly města zapsané v Registru komunálních symbolů tvoří znak, polovina koně v kroku s modrou uzdou v červeném poli, v legislativní úpravě z roku 1996 a vlajka.
.
31 fotek, 18.5.2018, 22 zobrazení, 2 komentáře | cestování, příroda
Více info "o co go" - https://www.nadobremkonci.cz/

Jinak toho kačera běžce indického mají krásně vycvičeného, přiběhne na zavolání. A vůbec to byly příjemně strávené chvíle u milých lidiček.
111 fotek, 13.5.2018, 16 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina
Svatý Jan pod Skalou leží v srdci Chráněné krajinné oblasti Český kras a společně s Karlštejnem a starodávným Tetínem patří mezi nejzajímavější turistické lokality okresu Beroun.

K místním pamětihodnostem patří: Kostel Narození sv. Jana Křtitele a jeskyně sv. Ivana. Raně barokní stavba z let 1657-1661 podle plánů C. Luraga s bohatou vnitřní výzdobou. Uprostřed kostela stojí náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna schránka se světcovými ostatky. Kostel je propojen se starým skalním kostelem – jeskyní sv. Ivana. V části skalního kostela je zachována přirozená travertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou. Hned vedle kostela, pod oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá silný pramen léčivé vody, Pramen svatého Ivana.

V kostele se nacházejí jeskynní prostory, v nichž podle legendy žil a byl pochován v 9. století poustevník Ivan, syn polabského (obodritského) knížete Gostimysla (zkoumání kosterních pozůstatků potvrdilo, že kostra je tisíc let stará, že to byl muž, který žil dlouho ve vlhku a živil se vegetariánsky). Místními lidmi byl od začátku považován za svatého a za prvního českého světce, ještě před sv. Ludmilou a sv. Václavem.

Nejkrásnější ve Svatém Janu je (50-60 m vysoký) pás impozantních vápencových masivů Svatojánské skalní stěny, která se v nejvyšším místě vypíná do výšky 150 m nad klášter a dominuje tak celému okolí. Asi v polovině cesty k vyhlídce u kříže na vrcholu skály, na ostrohu nad údolím, je barokní kaple Sv. Kříže z roku 1714.

V obci je hřbitov s kaplí svatého Maxmiliána v neogotickém slohu, kterou projektoval Bernhard Grueber. V kryptě kaple se nachází rodinná hrobka Bergerů. Kapli s rodinnou hrobkou dal postavit v letech 1847–1849 JUDr. Maxmilián Berger, předseda spolku pro postavení Národního divadla v Praze.

Svatým Janem protéká potok Loděnice, místně nazývaný Kačák.
42 fotek, 12.5.2018, 19 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina
Pár fotek z pobytu s přáteli v malebné obci Srbsko rozkládající se na obou březích Berounky.

Název obce je vysvětlován tím, že v ní žili lužičtí Srbové. Jedním z vysvětlení je, že se ve zdejším údolí usídlila družina kněžny Ludmily, která podle části legend přišla do Čech z (Lužického) Srbska a pak byla v rámci mocenských sporů se svou snachou Drahomírou odsunuta na nedaleký Tetín a poté zavražděna. Tradičně se pro obec užívá adjektivní tvar srbecký, nikoliv srbský, a obyvatelské jméno Srbečák. První písemná zmínka o vsi Srbsku pochází z roku 1428, kdy je v účtech hradu Karlštejna zmíněno, že Martin rybář ze Srbska koupil část lesů.
Tetín  2
83 fotek a 1 video, 12.5.2018, 20 zobrazení, 1 komentář | architektura, krajina, události
Historicky Tetín patří k nejstarším vesnicím v České republice. Místo bylo osídleno již v paeolitu a době hradištní. Počátky Tetína jsou v pověstech spojovány s Krokovou dcerou Tetou, ale archeologicky je datován do poloviny 10. století. Počátkem 10. století zde byl dřevěný knížecí dvorec, který byl vdovským sídlem kněžny sv. Ludmily, která zde byla v roce 921 zavražděna. V 11. a 12. století zde bylo sídlo Tetínské župy, která spravovala celé Podbrdsko. Tetín je zmiňován v zakládací listině vyšehradské kapituly. V roce 1288 zde měl sídlo královský lovčí. Ke konci 13. století byl hrad přestavěn na sídlo přemyslovských levobočků. V roce 1321 hrad držel Štěpán z Tetína, který Tetín prodal císaři Karlu IV. Ten pak tetínské panství připojil ke Karlštejnu. Roku 1422 během husitských válek byl hrad zničen. Lokalita byla vážně poškozena vápencovým lomem počátkem 20. století.

Tetínu věnoval dvě básně i Jaroslav Seifert. My však měli štěstí na pouť a s ní spojený varhanní koncert.
23 fotek, 12.5.2018, 2 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Moje navigace si tvrdošíjně ze 6 existujících obcí Vinařice vybírá ty u Berouna. Ty moje domovské musím zadávat jen přes PSČ. No uznejte, že se tam jednou člověk vydat musel ... :)

První písemná zmínka o těchto Vinařicích pochází z roku 1170. K vidění je tu na návsi barokní kaplička Svaté Trojice z roku 1841, roubenka.pomník obětem světové války i rybníček, na který pořádaly nálety jiřičky (konečně si snad přestanu plést jiřičky a vlaštovky, když si je zde bylo možné prohlédnout dost zblízka). Wikipedie ještě praví, že blízko je archeologické naleziště na vrchu Bacín, ale opékaní buřtů mi přišlo jako zajímavější program. :)
33 fotek, 11.5.2018, 6 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
Na prohlídku jeskyní bylo už pozdě, ale na procházku okolím provoněným šalvějí a bezem nikoliv.

NPP Zlatý kůň byla vyhlášena v roce 1973 na rozloze 37 ha k ochraně vápencového masivu s krasovými jevy (závrty, škrapy) a rozsáhlým jeskynním systémem Koněpruských jeskyní. Svůj název dostala podle pověsti.
12 fotek, 11.5.2018, 7 zobrazení, přidat komentář | příroda
Šalvěj luční, černýš rolní, mateřídouška nejspíš úzkolistá.
Straka  0
8 fotek, 9.5.2018, 8 zobrazení, přidat komentář | zvířata
Usadila se u souseda za komínem a chvíli byla za modelku. :)
14 fotek, letos v květnu, 5 zobrazení, přidat komentář | krajina
Loni se tu nás smálo pole krásně červeno fialově makově. Letos ho vystřídala všudepřítomná žlutá řepka. Ale slunce z toho naštěstí zlostí nezezelenalo a dál někdy zapadá v pestrých barvách, někdy trochu pošmourněji.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.