Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

2 komentáře
Jen pár záběrů z okolí zájezdní restaurace, nedaleko od níž jsme byli na koncertě.

Řevničov patří k nemnoha sídlům, u nichž je známo přesné datum jejich vzniku. Dne 4. listopadu 1325 vydal král Jan Lucemburský v bavorském Münnerstadtu latinsky psanou listinu, jíž jistého Přibyslava ze Štědré pověřil založením vesnice (villam Rzewniczow) podle purkrechtního práva; zakladatel přitom obdržel pro sebe i své dědice funkci rychtáře. Vesnice byla vyměřena na královském panství Křivoklát při již tehdy významné křižovatce cest.

V době husitských válek se u Řevničova 9. června 1434 odehrála husitská bitva pod vedením Jakoubka z Vřesovic, v níž se utkala s pány z Lanfridu plzeňského. Asi 150 padlých bylo pochováno u kostela svaté Markéty v nedaleké obci Kroučová.

Za třicetileté války byla obec vypálena a zpustla. Po válce má Řevničov pouhých 33 obyvatel. Roku 1658 obec získal Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu, jemuž se podařilo znovu do vsi přivést osadníky, hospodáře a řemeslníky. Poté byla ves prodána nejvyššímu purkrabímu Království českého, Arnoštovi z Valdštejna. Poslední dědička krušovického panství z rodu Valdštejnů Josefa se provdala za knížete z Fürstenberka, čímž také Řevničov připadl do držení tohoto rodu.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361. Nachází se v ní kostel svaté Markéty, který je novogotickou stavbou z let 1904–1905, kdy byl též vysvěcen. Od roku 1992 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Je postaven z místního materiálu - opuky.

Nejstarší dochované zmínky uvádějí farní kostel již v roce 1352. Předchůdcem dnešního kostela byl rovněž kostel svaté Markéty ze 17. století vzniklý ze zámecké kaple postupným přistavováním. Při jeho bourání v r. 1904 a kopání základů byly nalezeny dvě jámy s pochovanými mrtvými (asi 150) z husitské bitvy v r. 1434.

Zvláštností kostela je jeho neobvyklá orientace, průčelí věže i hlavní vchod směřují na východ k návsi, ačkoli by správně mělo na východ směřovat kněžiště. Otočení kostela si údajně prosadili místní obyvatelé, kteří se z návsi nechtěli dívat na jeho zadní stranu, ale zepředu na věž a hlavní vchod. Církev v této době již otočení kostelů povolovala.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
3 komentáře
Tato návštěva nevedla k tajemným kamenným řadám, ale k průzkumu, co zajímavého je v okolí. Ne vše však navštíveno, bohužel se dost brzy smráká a počasí nebylo zrovna příliš přívětivé.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Název obce je odvozen od osobního jména Mutěj a znamená tedy „ves lidí Mutějových“. První písemné zmínky o Mutějovicích, tehdy příslušných ke královskému panství Křivoklát, pocházejí z období vlády Jana Lucemburského a datují se do let 1325 a 1337 (kdy král Jan zastavil Mutějovice Jindřichovi z Kaufunku). K roku 1356 se mutějovický kostel sv. Václava připomíná jako farní. Již ve druhé polovině 16. století bývala v Mutějovicích škola, jedna z prvních v širokém okolí.

Za třicetileté války byla obec roku 1634 vypleněna a farnost dokonce na čas zanikla. V roce 1707 byly obnoveny farnost a škola, roku 1740 postaven kostelík sv. Prokopa. Velká pohroma postihla Mutějovice v roce 1806, kdy rozsáhlý požár strávil 47 domů i kostel. V letech 1867 až 1871 byla katastrem Mutějovic položena železniční trať z Prahy do Chomutova. V roce 1880 došlo k založení místního sboru dobrovolných hasičů, roku 1893 pak byla v Mutějovicích zřízena pošta. V této době se v okolí obce rozvíjela těžba kamenného uhlí a pěstování chmele.

Po Mnichovské dohodě, jíž muselo na podzim 1938 Československo odstoupit nacistickému Německu velkou část svého území, se Mutějovice na sedm let staly poslední pohraniční obcí na české straně - sousední Kounov už ležel v Říši.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
1 komentář
Opukový lom Třeboc se nachází na západním úbočí kopce Džbán, v lese mezi obcemi Lhota pod Džbánem, Mutějovice a Hředle. Nejlépe přístupný je lesní cestou vedoucí východně ze silnice spojující Mutějovice se Lhotou pod Džbánem. Lom je celkem rozlehlý, avšak v současnosti se těží pouze v západní části odlamováním kamene z lomové stěny bagrem. Dobývání opuky bylo obnoveno v roce 2014 a prozatím probíhá v horních partiích lomové stěny, které jsou poměrně zvětralé. V minulosti však v lomu byly těženy i opukové bloky o hmotnosti několika tun. (Převzato z http://kamenolomy.fzp.ujep.cz/index.php?page=record&id=380)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
3 komentáře
Kladno současné i historické ...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
3 komentáře
Tentokrát byla hlavním cílem poznání hodkovická křížová cesta. Počasí nám přálo, bylo sice větrno, ale slunečno.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
4 komentáře
Původ jména města je stále nejasný, býval předmětem mnoha diskusí, často dokonce národnostně podbarvených. Patrně nejstarším uváděným názvem je Reychinberch z roku 1352 a Raichmberg (1369). Přípona -berg znamená německy „hora“ a reich „bohatý“. Protože však tehdejší osada zvláštním bohatstvím neoplývala, považuje se jméno buď za přání osadníků, nebo za jméno přinesené z Německa.

Český ekvivalent jména vznikl zkomolením: Rychberk (1545), Lychberk (1592), Libercum (1634), Liberk (1790) a konečně Liberec (1845). V případě, že po sobě následovala v jednom slově dvě písmena „r“, docházelo v lidové mluvě ke změně jedné z nich na „l“, podobným vývojem prošel také název osady Liberk (původně Rehberg či Richnberg) u Rychnova nad Kněžnou. Přípona -ec se do slova dostala přes přídavné jméno „liberecký“, jehož původní tvar „liberkský“ byl obtížně vyslovitelný.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
2 komentáře
Výlet do města proslulého bižutérií a výrobou korálků.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
2 komentáře
Komplex jezer Baraba - Přírodní zatopená pískovna s písčitými břehy u obce Vliněves nedaleko Mělníka. Hloubka vody dosahuje okolo 2 až 8 metrů a při naší návštěvě byla krásně čistá.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
5 komentářů
3 komentáře
2 komentáře
13 komentářů
Dnešní Jeskyně Na Pomezí byla objevena 28. srpna 1949, kdy se do ní podařilo vniknout komínem o velikosti 25×50 cm. Jeskyně je od 16. května 1950 zpřístupněna veřejnosti. O 5 let později byla zpřístupněna v takovém rozsahu, jako dnes. Návštěvní trasa má délku 390 metrů, celková délka chodeb v jeskyních je přes 1700 m. V jeskyních je průměrná teplota ovzduší 7,7 °C. Prohlídka trvá cca 45 minut. Jeskyně jsou největším jeskynním systémem v ČR, který vznikl rozpouštěním mramoru (tj. krystalického vápence).

Prohlídka začíná v Ledovém dómu, dále se pokračuje k Dómu U smuteční vrby, přes chodbu Římských lázní se dojde k Bílému dómu, který má velmi bohatou výzdobu. Následuje nejvyšší dóm v jeskyních – Královský, za kterým pokračujeme Kanálovou chodbou, na její pravé straně si všimneme krásně vyzdobené pukliny Klenotnice a krápníku Srdce. Předposledním dómem na návštěvní trase je Dóm U Kazatelny a v Bahenním dómu prohlídka končí
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
5 komentářů
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy se připomíná jako "Nigra aqua" s 8 lány a fojtstvím u hradu Kaltenštejna patřícího vratislavskému biskupovi. Název Černé Vody - podobně jako u blízké Červené Vody a Bílé Vody - odkazuje na barvu toku nebo spíše na barvu jeho dna. Ves sleduje ostatně tok Černého potoka.

V 14. a 15. století patřila Černá Voda zřejmě ke "zboží" hradu Kaltenštejna, který sice patřil biskupovi, ale byl často zastavován. Není však většinou výslovně zmiňována. Patrně v souvislosti s častými válečnými událostmi souvisejícími s hradem Černá Voda v 15. století na čas zpustla, ale v letech 1579-1581 byla obnovena. Byla pak z větší části až do konce patrimoniální správy roku 1850 v přímém držení vratislavských biskupů, spravována nejprve z Vidnavy, pak jakou součást na panství Frýdberk (nyní Žulová) a menší část též v rámci panství Jánský Vrch.

Dnes je cílem mnoha cyklistů - jsou zde Rychlebské stezky - traily pro horská kola, jejichž smyslem není dojet co nejdál a urazit co největší počet kilometrů, ale užít si jedinečnou krajinu Rychlebských hor.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
9 komentářů
Neplánované houbaření cestou na Kaltštejn, ale to nešlo nesbírat ...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
1 komentář
Hrad Kaltenštejn je poprvé připomínán ve dvou listinách z let 1295 a 1296. Byl tehdy předmětem sporu mezi svídnickým vévodou Bolkem I. a vratislavským biskupem Janem Romkem. Hrad byl tehdy označován jako „nově postavený“, nacházel se v „Niské zemi“ (tedy na biskupské půdě) a držel jej vévoda, který jej vykoupil z rukou původních stavitelů hradu, označovaných za „nepřátele církve“. Podle rozsudku vyneseného krakovským biskupem měl vévoda hrad buď zbořit, nebo předat vratislavskému biskupovi. Vybral si druhou možnost, neboť roku 1299 je hrad dosvědčen v držení biskupa a pod velením kastelána, kterým byl biskupův bratr Dětřich.

V první polovině 14. století byl hrad zastavován, a to i více držitelům současně, než jej roku 1345 částečně zdědil a částečně opět vykoupil biskup Přeclav z Pohořelé. Pak jej biskupové drželi přímo, a tehdy byly z hradu spravovány vsi Stará Červená Voda a Jindřichovice u Vidnavy. Za husitských válek hrad sice zřejmě obsazen nebyl, ale v důsledku finančního vyčerpání biskupské pokladny byl opět zastavován. Zástavními držiteli byli roku 1435 Pelkan z Kalkova, 1441 Hanušek z Mušína, 1443 vratislavská kapitula, 1455 Kryštof z Czechssdorfu, 1460–1470 Mikuláš Meinholt/Meynholt (výměnou za hrad Frýdberk) a po něm jeho syn Hynek, 1470–71 vratislavský kanovník a opavský vévoda Přemek II., 1472–1497 opět Hynek Meinholt a 1497–1505 jeho zeť Jindřich z Tetova.

Roku 1441 se Kaltenštejn stal svědkem násilných událostí, když se ho zmocnil rytíř Zikmund Rachna. Ten unesl dceru kladského hejtmana Půty z Častolovic, a když prchal před jejím otčímem Hynkem Krušinou z Lichtenburka, podařilo se mu hrad překvapivě obsadit. Biskupské vojsko však hrad hrad dobylo a hlavní protagonisté mučeni a popraveni.

Ač se tyto události stavu hradu zřejmě nedotkly, nebyl v 15. století opravován a již v jeho polovině byl zchátralý a jeho dispozice zastaralá. K opravám navrhovaným roku 1443 zřejmě nedošlo. Roku 1505 biskup Jan IV. Roth v rámci konsolidace biskupských držav na Jesenicku Kaltenštejn vykoupil ze zástavy. Nepřistoupil však k jeho opravě; naopak, již roku 1512 se uvádí, že jej nechal zcela zbořit proti vůli vratislavské kapituly. Podle tradice byl Kaltenštejn využit jako zdroj stavebního materiálu pro blízký hrad Jánský Vrch, jehož rozsáhlá rekonstrukce v té době probíhala.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...

Adresa na Rajčeti

www.biblos.rajce.idnes.cz

Aktivní od

18. května 2009

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

reklama