Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...
více 

Sleva 35 % na
všechno
-35 % s kódem

Fotoknihy, pexesa, plakáty... právě teď se slevou!
Kód: DenFotografie

Sleva 35 % na<br>všechno
V BorCadu Fryčovice jsme mohli fotit,v Nošovicích ne - tak alespoň odkaz - http://www.hyundai-motor.cz/?rubrika=kontakt
Kategorie: cestovánílidé
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.5.2019
  • 13 zobrazení
  • 3
  • 11
Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky byl do Slezského zemského muzea začleněn roku 1992. Rekonstrukce pevnostního areálu však probíhala již od roku 1980, kdy se v rámci tehdejšího Muzea revolučních bojů a osvobození v Ostravě vytvořila pracovní skupina, jejímž cílem se stalo vytipování a obnova několika vybraných pevnostních objektů podle historického stavu z roku 1938. Hlavním a dlouholetým propagátorem této myšlenky se stal pan Jan Polášek, odborný a technicky zdatný znalec opevňovací techniky a nadšený vlastenec usilující o zachování těchto památek historie našeho národa. 28. 6. 1984 byly převzaty vybrané 4 různé typy objektů tvořící budoucí areál opevnění v Hlučíně-Darkovičkách a pod jeho vedením započala tříčlenná pracovní skupina spolu s dalšími dobrovolnými spolupracovníky s rekonstrukčními pracemi. Do současné doby bylo vykonáno rozsáhlé rekonstrukční dílo. Areál je evidován jako kulturní památka pod ev.č. 104667.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.5.2019
  • 20 zobrazení
  • 2
  • 00
Hlučín je centrem Hlučínska, které bylo v letech 1742–1920 součástí Pruska, respektive Německého císařství.
Historické jádro města založené na pravidelném půdorysu kolem obdélného (téměř čtvercového) náměstí je městskou památkovou zónou. V Hlučíně má své sídlo Vojenský veterinární ústav Armády České republiky

10. prosince 2017 bylo poblíž města naměřeno zemětřesení o síle kolem 3,5. O 2 dny později došlo poblíž města k dotřesu o síle až 2,3.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.5.2019
  • 11 zobrazení
  • 3
  • 11
- je údolní přehradní nádrž na horním toku řeky Ostravice v Moravskoslezských Beskydech, vybudovaná v letech 1964 až 1969. Název je odvozen od vrchu Šance (576 m) na levém břehu poblíž hráze. Při stavbě přehrady byla mj. zatopena centrální část obce Staré Hamry a zrušena železniční trať z Frýdlantu nad Ostravicí do Bílé v úseku Ostravice-Bílá; silnice do Bílé musela být přeložena na estakádu ve svahu nad levým břehem. Hlavním účelem přehrady, situované pod řídce zalidněnou oblastí uprostřed Beskyd, je v současnosti shromažďování zásob pro výrobu pitné vody v úpravně Nová Ves ve Frýdlantu nad Ostravicí. Nádrž proto podléhá hygienické ochraně a koupání i jiné rekreační aktivity jsou v ní zakázány. Důležitým vedlejším využitím je regulace průtoku a ochrana před povodněmi.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.5.2019
  • 16 zobrazení
  • 2
  • 00
Název se vyvíjel od varianty Patelov (1279), Patluna (1325), Batholowicz (1361), Bathalow (1412), Patlaun (1517), Bathelowie (1534) až po Battelau a Batelow v roce 1678. Název vznikl připojením přivlastňovací přípony -ov k osobnímu jménu Bat(e)l První písemná zmínka o obci pochází z roku 1279. Původní osada s tvrzí byla založena v části zvané Na Vůbci. Od 14. století zde stávala tvrz. V roce 1534 se Batelov stal městečkem.

Během revitalizace Pilského rybníka byl prováděn archeologický průzkum. Na dně byly archeologové našli zbytky staveb, které pocházejí ze 13. až 14. století. Jsou to pravděpodobně pozůstatky zaniklé vsi. Dále tu byly nalezeny další objekty z 15. a 16. století, různé kovové předměty (podkovy, přezky, mince, např. pražský groš či malé mince z 15. a 16. století) a zbytky keramiky.

V roce 1735 batelovské panství koupil svobodný pán Johan Christofor Burkhard, Baron de Kllee – pán na Batelově a Stránkách. Za jeho vlády došlo ke klasicistní přestavbě tzv. nového zámku a v roce 1755 zahájil stavbu kostela sv. Petra a Pavla.[4] V 17. století zde byla založeny hamry, které v 1. polovině 19. století zmodernizovaly na železárny.

Batelovem v roce 1851 projížděl Karel Havlíček Borovský během své cesty do vyhnanství v Brixenu. V Batelově se císařskému kočáru porouchalo kolo, během opravy v místní kovárně se Havlíček setkal na místní poště s poštmistrem J. Rajským a farářem Slavíkem. Havlíček v Batelově pobýval již za studentských let, během něhož napsal báseň Dumka na batelovském vrchu. V roce 1921 došlo k umístění jeho pamětní desky ve Vršku, roku 1971 byl na jeho počest postaven pomník na náměstí.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 8.5.2019
  • 23 zobrazení
  • 3
  • 22
První písemná zmínka o vsi Kunžaku pochází z roku 1288. Původní částí dnešní obce Kunžak je Podolí, které je dnes součástí obce. Samotný Kunžak začali u české vsi Podolí budovat až němečtí osídlenci, kteří mu také dali název Königseck, což znamená Králův újezd. Německá část obce postupně převážila. Stala se trhovou obcí a následně důležitým sídlem knížecích úřadů.

Za vlády krále Vladislava II. Jagellonského získal Kunžak městská práva - právo výročního trhu, právo várečné a právo hrdelní (byl zde soud i šatlava).
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 8.5.2019
  • 13 zobrazení
  • 2
  • 44
Malebná obec Dolní Pěna se rozkládá v údolí Pěněnského potoka v mírně zvlněné krajině prostoupené malými lesíky a rozptýlenou zelení, nedaleko od Jindřichova Hradce.

První písemné zmínky o obci pocházejí ze 14. století, kdy byla známa pod jménem Pěnná.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 8.5.2019
  • 11 zobrazení
  • 3
  • 22
Pobyt v této obci uprostřed rybníků ve stejnojmenném penzionu byl velmi příjemný, navzdory nepřízni počasí.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • letos v květnu
  • 21 zobrazení
  • 3
  • 33
Procházka rašenilištěm kousek za hranicemi.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 7.5.2019
  • 10 zobrazení
  • 2
  • 00
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 7.5.2019
  • 15 zobrazení
  • 3
  • 44
Procházka po pěší zóně a návštěva místní ratity - aqua show.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 6.5.2019
  • 16 zobrazení
  • 3
  • 22
První zmínky Velké Lásenici jsou již z roku 1495. S rozšířením se započalo při vysušování dubnických blat, v roce 1502. Zmínka je v listině Jindřicha z Hradce, kde se píše: „…jakož pan z Hradce má rybník, kterýž slove Lásenický velký, jestliže by pán z Hradce tím rybníkem chtěl co výše a dále topiti než nyní topí … aby to mohl učiniti …“ a rybní účty praví o zásadní přeměně, o povyšování hráze. Zároveň se budovala hráz poboční – tzv. peruť. Na celou stavbu, která stála 500 kop gr., dohlížel rybní písař Václav Turek. Mezi zajímavosti taktéž patří dochovaný jmenný seznam rybní holoty, která zvětšování rybníka prováděla. A tak se ví, že na díle pracovali lidé různých přezdívek: Sosna, Biskup, Papež, Kulhánek nebeský, Křeček, Ukradjelito, Šústal, Krčmuk, Posránek, a další. Rybník svým rozšířením dostal 100 ha rozlohu. Stavba se zřejmě nijak zvlášť nevyvedla, protože roku 1559 hejtman Pušperský píše Jáchymovi z Hradce zprávu: „Rybník Lásenickej, jakž celýho roku skrze zkaženú troubu tekl, teď se dokonce dopustil a sotva polovici vody měl…trouba, taky hráz musí se na tom rybníce dobejvati a zase některak vopraviti a nebo novou klásti…“ Rybník byl opraven a již roku 1563 vydával v podobě tučných kapříků své bohatství.

Rybník byl v 70. letech 19. století oddělen poboční hrází, a tím vzniká nový rybník Lásenický Malý (dnešní Stav či Formanský) o výměře 21,9 ha. K oficielnímu přejmenování na rybník Stav došlo po druhé světové válce. K dalšímu odtržení původní výměry rybníka dochází v 70. letech 20. století. Dochází k vybudování ochranné stoky – tzv. obtokové, a tím vzniká nový rybník o výměře 9 ha s názvem Lásenice malá. Z původní výměry necelých 100 ha jsou dnes tři rybníky a Velká Lásenice o 67 ha.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 6.5.2019
  • 29 zobrazení
  • 2
  • 00
V penzionu Příbrazský jsme byli ubytování v pokoji s názvem Pětěšil, a když už jsme byli kousek od něj - trochu jsme se na něj podívali. Zima však byla větší, než naše touzha si ho celý prohlédnout. A tak jsme zašli jen na okraj. Ale měli jsme štěstí na motáka pochopa, který si nejspíš stavěl hníodo (tedy jestli tam byl jen jeden, nebo se střídal párek - to na tu dálku rozeznatelné nebylo).

Rybník Potěšil se nachází nedaleko obce Lužnice v okrese Jindřichův Hradec. Leží na území CHKO Třeboňsko a slouží k chovu ryb.
Potěšil je součástí Nadějské rybniční soustavy, kterou vybudoval Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Celá soustava je napájena stokou Potěšilkou, která vytéka z řeky Lužnice. Nadějské rybníky byly kolem roku 1826 vysoušeny a později byly opět obnovovány v roce 1871. Na konci 19. století za éry Josefa Šusty byla v okolí rybníku Potěšil vytvořena řada menších rybníků.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 5.5.2019
  • 20 zobrazení
  • 3
  • 11
Jedna z našich písečných dun vytvořená z navátého písku od břehů řeky Lužnice.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.5.2019
  • 10 zobrazení
  • 3
  • 22
Jeden z jihočeských rybníků, krásně u něj kvetl čilimník.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 5.5.2019
  • 7 zobrazení
  • 1
  • 00
Obcí prochází silnice 3. třídy, která ve středověku byla jednou z nejdůležitějších dopravních cest v jižních Čechách. Zemská stezka, která Rosečí procházela, spojovala Dolní Rakousy s Prahou a středními Čechami. Začínala u brodu přes Nežárku ve Stráži, kde se zbíhalo několik stezek včetně stezek od hradů Raab a Landštejn (Jantarová), od hradu Weitra (Vitorazská) a od hradiště Doudleby (Cikánka), a vedla přes Roseč k hradu Chostník, kde se rozdělovala. Jedna část vedla na Chýnov, Miličín a Prahu, druhá na Kouřim a Libice.
Jméno Rozseč pravděpodobně pochází od slova roz-sekat. V roce 1938 se Roseč stala příhraniční obcí, protože katastry sousedních obcí, východně od Roseče (Políkno, Buk, Děbolín), se staly součástí Německé říše.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.5.2019
  • 9 zobrazení
  • 3
  • 22
Kategorie: cestovánízábava
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 5.5.2019
  • 19 zobrazení
  • 4
  • 33
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.5.2019
  • 13 zobrazení
  • 3
  • 22
První písemný doklad o existenci obce Lužnice pochází z roku 1371. V listině uložené ve Státním ústředním archivu v Praze je uváděna jako Luznicz.

Roku 1392 se připomíná Jeník Michal z Lužnice, roku 1409 Rybka z Lužnice, královský lovčí v Lomnici, jejž poslal roku 1422 Žižka do Třeboně nejspíše za příčinou vzdání se města, což se neuskutečnilo. Roku 1424 snažil se dobýt Třeboň zmíněný Rybka z Lužnice, ale smrt Žižkova dobývání zastavila. Roku 1433 odkázal panoše Jan, řečený Kbelec z Lužnice, svůj statek, což měl na dvorech a lidech v Lužnici, pro všeobecnou jistotu svému bratru Janovi, opatu kláštera třeboňského. Roku 1435 vzdala se husitská Lomnice panu Oldřichovi z Rožmberka a s ní dostala se Lužnice k panství v Třeboni. Roku 1511 osvobozeni byli obyvatelé Lužnice od úmrtí. Asi v polovině 15. století měla vesnice 6 lánů 1 věrtel polí, bylo tu 25 hospodářů se sedmi lány 3 věrtelů. Za třicetileté války byla obec úplně vypálena a pustá, takže roku 1625 tu nebylo živé duše. Pomalu bylo shledáváno rozprchlé obyvatelstvo a domy za pomoci panství zase stavěny a role vzdělávána. V roce 1630 měla Lužnice ještě 6 spálenišť, v roce 1654 bylo zde dosud jen 14 usedlých. V roce 1660 připadla obec Schwarzenbergům.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.5.2019
  • 3 zobrazení
  • 0
  • 00
V této obci mají na mostě Johánka, ale zastavit šlo až o kus dál - takže zbylo trochu času i na pár fotek obce. UJejí historie je zajímavá:

Nejstarší zmínky o osadě jsou z v poloviny 13. století, kdy patřila augustiniánskému klášteru v Třeboni. V roce 1463 se dostala k jindřichohradeckému panství. Už podle nejstarších záznamů je Číměř uváděna jako městečko, které mělo právo pořádat trhy, obchodovat se solí a vínem, mělo robotní úlevy a mohlo používat znak. Za třicetileté války bylo vypáleno Švédy. Zásluhou Jáchyma Slavaty byla Číměř obnovena a v roce 1674 dokonce povýšena na město. Po vymření pánů Slavatů z Chlumu na počátku 18. století se Číměř dostala k Černínům, novým hradeckým pánům.

V 19. století byla Číměř významnou poštovní stanicí mezi Vídní a Prahou. V roce 1870 žilo v Číměři 784 obyvatel, byla zde škola, k městečku patřily mlýny Kličkův a Traxlexmühle. V 19. století se velká část obyvatelstva zabývala výrobou plátna. Převažovalo německy mluvící obyvatelstvo, které bylo po roce 1945 vysídleno.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 4.5.2019
  • 15 zobrazení
  • 4
  • 44
Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Roku 871 zde byla přepadena družina jakési české kněžny, manželky velkomoravského krále Svatopluka I. V 11. a 12. století zde existovalo slovanské osídlení, jehož dokladem je mohylové slovanské pohřebiště v přírodním parku Homolka-Vojířov.

První zmínka o Nové Bystřici pochází z roku 1175 (což z ní činí nejstarší sídlo v okrese Jindřichův Hradec), kdy je zmiňována osada Vistritz jako součást raabského hrabství v Dolních Rakousech. Oblast byla na žádost raabských hrabat kolonizována Johanity. Po vymření hrabat z Raabsu patřila oblast rodu Zöbingů, kteří pravděpodobně ve Vistritzu nechali postavit největší rotundu ve střední Evropě.[2] Zöbingové také založili hrad Landštejn, s nímž jsou dějiny Nové Bystřice spjaty.

Roku 1276 se Bystřice a Landštejn staly osobním majetkem Guty Habsburské, budoucí české královny. Roku 1282 se pak bystřické panství stává součástí Čech, neboť připadá Vítkovci Sezemovi z Landštejna. Další bystřický pán Vilém z Landštejna rebeloval proti Janu Lucemburskému, který roku 1318 celé panství vyplenil, čímž způsobil lokální hladomor. Vilém z Landštejna ale později obrátil a stal se královým rádcem, takže Jan Lucemburský roku 1341 povýšil Bystřici na město.

Roku 1381 se Bystřice stala majetkem korutanského rodu Krajířů z Krajku. Za husitských válek byl pánem Bystřice věrný katolík Lipolt z Krajku. Roku 1420 Bystřici dobyl a vypálil Jan Žižka, poměrně brzy ale byla znovu vystavěna a pojmenována Nová Bystřice. Roku 1493 přišel na Novobystřicko paulánský řád, který zde založil klášter. Ten byl roku 1533 zničen sektou novokřtěnců, kteří klášter během mše přepadli a čtyřicet mnichů spolu s věřícími z okolí zavraždili.

Roku 1575 vymírají Krajíři z Krajku po meči a zadlužené panství se vystřídá v rukou Lobkoviců a Kinských. Roku 1615 panství koupila hradecká kněžna Lucie Otýlie z Hradce, která je poté odkázala svému synovi Adamu Pavlu Slavatovi. Za něho nastal největší rozvoj bystřického panství. Roku 1626 pozval zpátky paulány a roku 1637 udělil městská práva hornickému městečku Hůrky, které je dnes součástí Nové Bystřice. Adam Pavel Slavata nechal po své smrti zazdít své srdce v kostele ve své milované Nové Bystřici, což prokázal archeologický průzkum roku 1997.

Po vymření Slavatů se až do zrušení panské správy roku 1848 majitelé novobystřického panství rychle střídali. Roku 1785 Josef II. zrušil paulánský klášter. Po roce 1870 nastal rapidní úbytek obyvatelstva vystěhováním do Ameriky (zhruba jedna třetina obyvatelstva odešla). Roku 1897 sem byla přivedena úzkorozchodná dráha z Jindřichova Hradce.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.5.2019
  • 10 zobrazení
  • 2
  • 22
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 4.5.2019
  • 13 zobrazení
  • 2
  • 11
V místě pozdějšího kostela vytékaly tři prameny, které dostaly pověst zázračných. Protože sem chodilo mnoho lidí, v roce 1493 zde řád paulánů postavil první budovu. V roce 1501, ze kterého pochází první písemná zmínka, Kunrát z Krajku vybudoval vedle dům zvaný „Sana cella“. Roku 1507 byl postaven poutní kostel. Klášter v roce 1533 údajně přepadli příslušníci sekty novokřtěnců, kteří mnichy povraždili a klášter i s kostelem vypálili.

V pobělohorském období sem Adam Pavel Slavata, pán na Bystřici, roku 1626 opět povolal řeholníky (přišli z Burgundska) a nechal vystavět kostel s klášterem znovu, podle plánů, které roku 1668 vypracovali italští architekti Giovanni Domenico Orsi de Orsini a Francesco Caratti.

Do dnešního dne zůstal z tohoto konventu paulánů pouze stavebně cenný kostel Nejsvětější Trojice, budovaný od roku 1668 Orsim, zasazený do půvabné rybničnaté krajiny.

Za josefínských reforem byl klášter zrušen. Klášterní budovy obdivovali turisté až do padesátých let 20. století, pak byly zbořeny. Zůstal jen kostel s boční chodbou, vedle kostela volně vytéká pramen vody.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2019
  • 11 zobrazení
  • 2
  • 00
http://www.bunkry-jh.cz/klaster/klaster.htm - podle stránek mělo být otevřeno, nebylo. U rencenzí nyní čtu, že je potřeba si průvodce den předem objednat. Asi pod turistické výpravy patří i jednotlivci. Kdo ví ...
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.5.2019
  • 14 zobrazení
  • 3
  • 22

Nebyla nalezena žádná alba.

Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...

Adresa na Rajčeti

www.biblos.rajce.idnes.cz

Aktivní od

18. května 2009

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama