Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...

reklama

91 fotek a 2 videa, 11.7.2017, 35 zobrazení, 43 komentářů | cestování, krajina, příroda
Návštěva u kamarádů dlících u Staňkovského rybníku (dříve známý pod názvy Velký Soused a Velký Bystřický rybník). Je to osmý největší rybník v Jihočeském kraji a dvanáctý v celé České republice. Je čtvrtý největší v okrese Jindřichův Hradec. Nachází se na jihu Čech v katastrálním území obce Staňkov u státní hranice s rakouskou spolkovou zemí Dolní Rakousy, která prochází po jeho východním břehu v různě velké vzdálenosti od něj. Vodní plocha má rozlohu 241 ha. Je nejhlubším a nejobjemnějším rybníkem v Česku - údaje o jeho hloubce se však značně liší - 8,5 m nebo 16 m. Rybník je dlouhý 6 km a jeho obvod je 25 km. Dříve byl větší o rozlohu současného rybníka Špačkov, který byl od něj později oddělen, kvůli výnosnějšímu chovu ryb. Výpusť je unikátní. Jedná se o tři dřevěné trouby a štolu o rozměrech 250×300 cm společně hrazené dřevěnými lopatami. Tím, že je u státní hranice, má zajímavou historii:

Staňkovský rybník je jedním z nejstarších a největších českých rybníků. Hráz byla několikrát protržena, proto v roce 1904 byl rybník rozdělen na části.

Po roce 1918 rybník objevili pražští trampové, jimž k přespání stačil stan či sláma ve stodole. Za nimi přišli další, kteří začali stavět luxusní chaty (továrníci Singer, Kruliš, herečka Valentová atd.). V roce 1925 Staňkov byl s nádražím Majdalena (8 km) spojen autobusovou linkou. V roce 1931 katolická organizace YMCA u rybníka postavila rozlehlý letní tábor (ústřední budova, obytné sruby, loděnice, sportovní hřiště atd.). Z turistického ruchu profitovalo i místní obyvatelstvo, které zřizovalo letní byty, penziony a hostince. Po Mnichovské dohodě se část rybníka, ve které byl letní tábor, dostala mezi zabrané sudetské území, a tábor YMCA zabralo německé válečné námořnictvo, které si v něm zřídilo výcvikové středisko. V roce 1951 vznikla Pohraniční stráž, která zlikvidovala jak letní tábor, tak všechny soukromé chaty. Po roce 1989 byla oblast zpřístupněna, celnice zrušena, Staňkov opět navštěvují turisté, ale letní ruch, jako býval v meziválečném období, vrací se jen symbolicky.

Při toulce kolem části jeho břehů a kempem vyfoceno kde co. :)
17 fotek, 11.7.2017, 17 zobrazení, 11 komentářů | architektura, cestování, krajina
Sídlo je součástí až sem zasahujících Pšeničných Blat. Nejstarší ševětínskou památkou je raně gotický farní kostel sv. Mikuláše, stojící v severovýchodní části náměstí. Název obce, který zněl původně Šebětín, se odvozuje od osobního jména Šebata či Šebestián.

O starém osídlení Ševětínska svědčí na šedesát slovanských mohyl, nacházejících se přibližně dva kilometry západně od obce. Datují se do střední doby hradištní, to je do 9. století. Otázka prvního písemného dokladu o existenci vesnice je dodnes sporná. V roce 1228 potvrdil český král Přemysl Otakar I. latinskou listinou Anežce abatyši kláštera u sv. Jiří na Pražském Hradě kromě jiných vesnic i držbu Ševitínska na Prácheňsku. Tento údaj byl dlouho vztahován k zdejší obci. Je však pravděpodobnější, že se jednalo o dnes již zaniklou obec Ševětínsko u Horažďovic. Odpovídalo by tomu i její umístění v oblasti Pracheňska. Celý problém není dosud jednoznačně rozřešen. Průkazná je proto až zmínka v konfirmačních knihách pražské arcidiecéze k roku 1356. Další zmínky o farnosti se objevují i v registrech papežských desátků.
35 fotek, 11.7.2017, 29 zobrazení, 24 komentářů | architektura, krajina, vesnice
První písemná zmínka o vsi (Mazelow) pochází z roku 1396. Po zrušení poddanství schwarzenberskému panství Třeboň se Mazelov roku 1850 stal samostatnou obcí, jíž zůstává dodnes vyjma období od 14. června 1964 do 23. listopadu 1990, kdy tvořil součást obce Ševětín. Ve vsi se dochovala řada hodnotných usedlostí ve stylu selského baroka se zdobenými štíty a branami (např. č.p. 1, 3, 10, 11, 41). Od roku 1995 je Mazelov prohlášen vesnickou památkovou rezervací. Na návsi je novobarokní kaple Panny Marie z let 1862 až 1865.
43 fotek, 11.7.2017, 21 zobrazení, 4 komentáře | cestování, krajina, zvířata
Cestou z Chlumu u Třeboně přes Lutovou a Lomnici nad Lužnicí na Mazelov zastaveno v místech, kde to bylo možné. Jestli tím směrem ještě pojedu, odbočku k Rožmberku určitě nevynechám.
63 fotek, 10.7.2017, 51 zobrazení, 11 komentářů | architektura, cestování, krajina
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1399. V 15. století se v okolí těžila železná ruda, která zde byla zpracovávána až do počátku 20. století a po jejím vytěžení následoval rozvoj sklářství. Byla založena dlouholetá tradice ve výrobě uměleckého skla (n.p. Český křišťál, sklářská škola).

V tomto městysu je dost památek:

Zámek Chlum u Třeboně, postaven 1710 rodem Fünfkirchenů, od roku 1834 patřil rodu Stadion-Tannhausen a od roku 1861 arcivévodům rodu d´Este. Zámek začátkem 20. století neobarokně upraven. V parku se nachází vzácný strom - Liliovník tulipánokvětý. Zahrada i zámek však byly uzavřeny.

Poutní a farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zvaný „Malá Mariazell“, postaven roku 1745 jako votivní baronem Janem Františkem z Fünfkirchenu (jeho jméno je zakomponováno přímo do tvaru stavby - kostel má pět věžiček) na poděkování za záchranu života. Roku 1804 rozšířen jeho potomkem. Do tohoto kostela chodili také příslušníci rodu Habsburků, kterým panství náleželo od roku 1861. V oratoři kostela se dozvěděly děti o zavraždění svých rodičů Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželky Žofie z Hohenbergu v Sarajevu roku 1914. Prvním farářem v Chlumu byl P. Jan Kubiska, který tu působil v letech 1901–1948 a je vymalován na fresce v kostele, jak vede procesí ke kostelu. V pondělí a ve čtvrtek jsou zde komentované prohlídky, dozvíte se mnoho nejen o stavbě samotné, ale i osobách, které s ní byly spjaty, nebo podrobnosti o zmíněné fresce.

Kamenné sochy světců kolem kostela: sv. Antonín Paduánský, sv. František z Pauly, sv. Alois, sv. František z Assisi, sv. Dominik, sv. Josef, sv. Ignác, sv. Florián, sv. František Xaverský, sv. Jan Nepomucký, kolem pol. 18. století.

Křížová cesta z 2. poloviny 18. století, vedoucí od zámku ke kostelu.

Barokní sochy svatého Jana Nepomuckého a svaté Anny na hrázi rybníka Hejtman.
84 fotek, 10.7.2017, 37 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, příroda
Historické jádro tohoto nejvýše položeného města okresu České Budějovice je městskou památkovou zónou.

Nové Hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad (Gretzen) patřící rodu Vítkovců. Po roce 1620 se Nové Hrady stávají rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945, a to nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, přebudovaném na barokní rezidenci, později v nově vybudovaném raně klasicistním zámku na okraji historického centra města.Zámek byl po druhé světové válce zkonfiskován a v letech 1949-1955 se stal domovem pro řecké děti. Dnes je zámek v majetku Akademie věd České republiky a sídlí v něm Ústav nanobiologie a strukturní biologie.

Buquoyská hrobka postavená v letech 1890–1892 v neogotickém stylu se nachází na východním konci hřbitova (založen 1810) v Nových Hradech a je kulturní památkou. Byla zbudována podle projektu pražského architekta Josefa Schulze, autora hlavní budovy Národního muzea v Praze. Stavbu provedl stavitel Karel Bůžek z Nových Hradů. Hrobku nechal vybudovat velkostatkář a politik hrabě Karel Bonaventura Buquoy (1854–1911), jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře. Nad vchodem do zádušní kaple je umístěna rozměrná pozlacená mozaika zobrazující Pannu Marii podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského.

Kostel svatého Petra a Pavla - farní, poprvé zmiňován v roce 1284. Tato raně gotická stavba byla spolu s městem zničena husity roku 1425 a vojskem Zdeňka ze Šternberka roku 1467. Nová stavba byla dokončena okolo roku 1590. Z této doby pochází švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. Roku 1726 došlo k sesazení poškozené renesanční střechy a věže a nahrazení typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou.
Klášter Božího Milosrdenství Rodiny Panny Marie – klášter servitů. Klášter servitů u kostela sv. Petra a Pavla, založil roku 1677 majitel panství hrabě F. Buquoy jako poděkování Panně Marii za uzdravení z těžkého zranění v bitvě s Turky. Po roce 1990 obnoven především díky darům z Rakouska.
Buquoyská rezidence – na tomto místě stávalo nejdříve několik samostatných domů, které zde nechali postavit Rožmberkové. Jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 1634–1635 podoba tzv. městského paláce. To vše na pokyn hraběnky Marie Magdalény z Biglia, která po příchodu do Nových Hradů roku 1626 odmítla obývat už nevyhovující hrad. Buquoyové v rezidenci sídlili až do počátku 19. století, kdy se přestěhovali do nově zbudovaného zámku. Dnes hotel a restaurace.
140 fotek a 1 video, 8.7.2017, 16 zobrazení, 11 komentářů | krajina, příroda
Revitalizační záměr (dokončeno roku 2014): Obnovení rybníka Pod Panskou ve středočeské obci Středokluky bylo vyvoláno potřebou zamezit opakovaným povodním po přívalových deštích, které v posledních letech pravidelně postihovaly několik obcí ležících na dolním toku Zákolanského potoka. Současně bylo řešeno vytvoření příznivých životních podmínek pro kriticky ohrožený druh raka kamenáče (Austropotamobius torrentium), který je na Zákolanském potoce, evropsky významné lokalitě výskytu uvedeného druhu, chráněn v rámci soustavy NATURA 2000. Cílem bylo rovněž lokalitu revitalizovat a v širší příměstské oblasti, v nedávné minulosti nepříznivě ovlivňované průmyslovou a intenzivní zemědělskou činností, obnovit její přirozený krajinný ráz.

Rak sice nespatřen, ale i tak to místo stojí za návštěvu. :)
11 fotek, 8.7.2017, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, vesnice
Ves se rozkládá v nadmořské výšce 298 až 325 metrů (střed 303 m) v otevřeném mělkém údolí po obou stranách Lidického potoka. Ze severovýchodní strany ji míjí dálnice D7 (Praha-Slaný), na západě sousedí s pietním územím vyhlazené vsi Lidice. Makotřasy jsou významnou archeologickou lokalitou. Při záchranném výzkumu v průběhu výstavby rychlostní silnice Praha – Slaný v roce 1961 byla východně od vsi na malé vyvýšenině nad soutokem Dolanského a Lidického potoka objevena eneolitická osada lidu nálevkovitých pohárů z období kolem roku 3 500 př. n. l. Pocházejí odtud nejstarší doklady zpracování kovů na českém území (čtyři do země zapuštěné okrouhlé pece, kusy mědi, měděné strusky a zlomek hliněného tavicího tyglíku). Bylo zjištěno ohrazení čtvercové plochy o straně 300 metrů s nejasným, snad kultovním, účelem, podle některých autorů astronomicky orientované.

Nejstarší písemná zmínka o Makotřasích v zemských deskách se vztahuje k roku 1318 (in Makotrzas). Počátkem 15. století náležela ves s tvrzí pražskému měšťanu Petrovi Meziříčskému, přednímu odpůrci husitů. Když na jaře 1420 táhli ozbrojení husitští měšťané ze Žatce, Loun a Slaného na pomoc Pražanům, zmocnili se Makotřas a upálili zde dva kněze. Při vyhlazení Lidic 10. června 1942 padlo za oběť i několik mužů bydlících v Makotřasech.
42 fotek, 6.7.2017, 49 zobrazení, 16 komentářů | makro, příroda
43 fotek, 5.7.2017, 9 zobrazení, přidat komentář | příroda
Sem tam už to jde, myslím.
25 fotek a 1 video, 5.7.2017, 10 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
Vyjdu u dcery před dům a co nevidím ... Na obloze byly nějaké lukulské hody, po nichž tam zbyla jen rybí kostra. Rehek sedící na anténě sousedního domu o tom posílal zprávu dál ... Po dosažení kóty kopec nad bývalým koupalaištěm, už ani po té kosti nebylo moc vidu, jen sem tam kroužek, co připomínal kousek páteře. Sluníčko právě zapadalo, kdo by odolal nefotit? :)
14 fotek, letos v červenci, 5 zobrazení, přidat komentář | krajina
Ještě to bude trvat, než ty kapky budou takové, jak si to představuji. :) Za vsí máme pole s obilím, rozhodně se mi líbí víc než řepokové ...
17 fotek, 28.6.2017, 24 zobrazení, přidat komentář | cestování
Před lety byla obnovena vyhlídková terasa na Ruzyňském letišti. Vidět na letadla je, ale focení je horší, je celá chráněná sklem. Někdy musím vyzkoušet ten val, až zjistím, kde je vybudován. :)
Z cest 6
15 fotek, letos v červnu, 21 zobrazení, 20 komentářů | cestování, krajina
Při "přesouvání" mne občas něco zaujme, nebo je potřeba udělat na chvíli zastávku, aby člověk nenaboural. A pak si krátím pauzy focením. Ty kytičky a nepovedený bělásek jsou ze Slovenska, někde mezi Korňou a Liptovskými Sliačemi, rozkvetlá juka je od benzínky cestou mezi Zlatými Moravcemi a Nitrou, západ sluníčka pak z objížďky dopravní nehodou zkolabované D 1, někde u Tehova nejspíš.
118 fotek, 26.6.2017, 18 zobrazení, přidat komentář | architektura, města
Historii si "vypůjčím" ze slovenské verze Wikipedie, přeci jen to mají trochu podrobněji.

Prvá zmienka o Banskej Bystrici ako slobodnom kráľovskom meste pochádza z roku 1255, keď jej dal vtedajší uhorský kráľ Belo IV. práva na ťažbu surovín a takisto mestské práva. Ťažila sa hlavne meď, železo a striebro. Do mesta sa tak koncom 13. storočia nasťahovali Nemci, ako názov mesta sa vtedy používal Neusohl (Nový Zvolen). Banská Bystrica sa vďaka prisťahovalcom rozvíjala. V roku 1494 tu vznikla spoločnosť Ungarischer Handel (Uhorský obchod), nazývaná aj Der Neusohler Kupferhandel, ktorá sa v 16. storočí stala jednou z najväčších a najmodernejších ťažobných spoločností tej doby. Prispela k výraznému rozvoju baníctva, hutníctva i dopravy, ktorý zasiahol celú sféru stredovekého života. V rokoch 1525 – 1526 sa tu uskutočnilo banícke povstanie, ktoré skončilo neúspechom pre baníkov. Úspešný postup osmanských vojsk uhorským územím donútil v roku 1589 mesto opevniť, následkom čoho boli vybudované kamenné hradby. Banská Bystrica bola ako centrum protestantstva v spore s Maďarmi a Turkami a tiež aj so Svätou stolicou. Dňa 20. augusta 1620 bol v meste zvolený za protestantského uhorského kráľa vtedajší princ, Gabriel Betlen.
V polovici 19. storočia sa Banská Bystrica za pôsobenia prvého predsedu Matice slovenskej stala strediskom snáh slovenských podnikateľov a inteligencie, rozvinulo sa slovenské školstvo a kultúra, ale silnejúca maďarizácia tieto tendencie potlačila. Od roku 1941 vznikali protifašistické odbojové skupiny medzi dôstojníkmi Veliteľstva pozemných vojsk slovenskej armády, sídliaceho v meste. Pod politickým vedením Slovenskej národnej rady sa tu v roku 1944 vytvorilo Vojenské ústredie, vojenský orgán pre prípravu Slovenského národného povstania, ktorý riadil konšpiračnú činnosť v armáde. Po vstupe nemeckých okupačných vojsk uskutočnil dňa 29. augusta 1944 protifašistický prevrat a veliteľ Vojenského ústredia pplk. Ján Golian vydal armáde rozkaz postaviť sa okupačným vojskám na odpor. Prevrat dovŕšili partizáni 1. Stalinovej brigády, brigády Jánošík a kpt. Nálepku, ktorí dňa 30. augusta 1944 vstúpili do mesta. V ten deň začal z Banskej Bystrice vysielať Slobodný slovenský vysielač. Už v septembri 1944 zažila Banská Bystrica nemecké bombardovanie, keď bomby zasiahli Slobodný slovenský vysielač. Koncom októbra sa vojenská situácia rýchlo zhoršovala, povstalci mesto takmer bez boja opustili a Nemci ho 27. októbra 1944 obsadili. Okupácia mesta trvala 5 mesiacov, oslobodené bolo vojskami sovietskej a rumunskej armády 25. marca 1945.

Stredoveké centrum mesta bolo v roku 1955 vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu. Areál Mestského hradu bol vyhlásený za národnú pamiatku. Okrem samotného hradu sa to týka Kostola Nanebovzatia Panny Márie, takzvaného farského. Stavebné práce sa na ňom začali v roku 1255. Kaplnka svätej Barbory, patrónky baníkov obsahuje cenný oltár od Majstra Pavla z Levoče. Matejov dom bol sídlom kráľovského úradníka, ale hosťoval aj samotného kráľa. V areáli sa nachádza aj stará radnica, tzv. Prétorium.

Na Námestí SNP sa nachádza Katedrála svätého Františka Xaverského ako aj biskupský palác. Rovnako je tu aj zrekonštruovaná radnica, domy bohatých obyvateľov mesta: Thurzov dom, Benického dom, naklonená mestská hodinová veža a ďalšie pamiatky. Medzi modernejšie stavby patrí Pamätník SNP. Toto dielo architekta Dušana Kuzmu bolo dokončené v roku 1969.
172 fotek, letos v červnu, 16 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, příroda
Momentky z pobytu v Liptovských Sliačích - jde o tři spojené obce (Nižný, Stredný a Vyšný Sliač) v předhůří Nízkých Tater, přesněji v Liptovské kotlině a přírodní rezervaci Sliačské travertíny s morfetovým pramenem. K místním zajímavostem patří ještě kulturní památka původně gotický kostel Šimona a Judy ze 14. stol., později přestavěný, ale s odkrytými nástěnnými malbami ze 14. a 15. stol. Ve Vyšnom Sliači byl v roce 2000 postaven nový kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Neposkvrněného srdce Panny Marie nazývaný také Archa Locus, neb vnitřek kostela je tak nějak koncipován jako archa. zaujal nás také místní amfiteátr, citlivě zasazený do údolí potoka, který jeho středem protéká. V sobotu v něm byla první mše nově vysvěceného kněze - primice.
16 fotek, 25.6.2017, 6 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, vesnice
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1252. Dominantou obce je katolický Kostel Proměnění Páně z 30. let 20. století, který byl postaven na místě raněgotické stavby starého kostelíka, ze kterého se zachovala pouze barokní věž. Obcí jsme jen projížděli, ale ten kostel nešlo minout ...
45 fotek, 25.6.2017, 16 zobrazení, 14 komentářů | architektura, cestování, krajina
Vlkolínec je jedna z městských částí slovenského města Ružomberok, leží v severovýchodním výběžku pohoří Velká Fatra v bočním údolí Revúcké doliny na jižním úpatí vrchu Sidorovo v nadmořské výšce 718 m. Mimo Sidorovo obec obklopují z východní strany kopce, od západu vyvýšeniny Laz a Diel a od jihu Ravný diel. Přístupná je po odbočení z hlavní silnice spojující Ružomberok a Banskou Bystrici. Vlkolínec představuje na Slovensku nejzachovalejší a nejkompletnější celek původních lidových staveb. Pro tuto jedinečnost byl v roce 1977 vyhlášen památkovou rezervací lidové architektury a v roce 1993 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Vlkolínec je typickou horskou osadou. Středem obce protéká potok pramenící pod svahy Sidorova. Vlkolínec je typem svažité obce se soustředěnou uliční zástavbou s dlouhými dvory. Svou jedinečnost si zachoval díky izolovanosti od okolí, tím ho obešel prudký stavební rozmach v 19. a 20. století. Až do poloviny 20. století vedly do osady pouze polní cesty a nebyla tam zavedena elektřina. V obci Vlkolínec se nachází celkem 55 roubených dřevěnic, z nichž je trvale osídleno 18.

Mezi nejvzácnější stavby patří roubená dvoupodlažní zvonice z roku 1770, roubená rumpálová studna z roku 1860 a barokně klasicistní kostel Navštívení panny Marie přestavěný v roce 1865.
40 fotek, 24.6.2017, 17 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Krátká odpolední návštěva historického centra Ružomberku.
Město bylo založeno ve 13. století , roku 1318 obdrželo městská práva. Od roku 1390 byl pak součástí hradního panství Likava, od 17. století jeho správní centrum. V 19. století byl centrem slovenských politických a podnikatelských snah – vznikla zde Slovenská banka.

Komentáře

přidat komentář