Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Fotím vše, co mne zaujme a mažu opravdu jen hodně nepovedené - vím, že prohlížet 160 a více fotek je moc, ale klidně přeskakujte jen na ty, co Vás zaujmou ...

reklama

16 fotek a 1 video, 20.9.2017, 10 zobrazení, 2 komentáře | kultura
Ze zábavné show pořádané Simonou Klímovou a Hejtmanským domem ve Slaném. Host Václav Postránecký. Kdo se rád směje od ucha k uchu, doporučuji.
18 fotek, 20.9.2017, 18 zobrazení, 3 komentáře | krajina, města
Nejdříve ze všeho mne při příchodu k parkovišti upoutaly krásné "šlehačkové" mraky, ale pak mé oko zavadilo o známý znak. Pokud mne paměť nešálí, dříve tam bývalo, že se v zimě schody neudržují, ale tohle je vtipnější.
119 fotek, 17.9.2017, 18 zobrazení, 8 komentářů | architektura, cestování, města
Otočkový výlet se spřízněnými dušemi do Plzně - je to hodně fotek, pokusím se to trochu rozdělit.

Plzeň leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde přes 170 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v České republice. Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje, budovaná od roku 1290. Zajímavé je, že dnešní Plzeň není úplně totožná s tou, která pod tím jménem byla původně založena - První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. Do nynější polohy (v jižním sousedství tehdejší vsi Malice) přenesl město pod názvem Nová Plzeň král Václav II. roku 1295 jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska. Vyřešila se tím dodávka vody, neboť místo leželo na soutoku řek Mže a Radbuzy.

A tohle si ze školy nepamatuji - První česká tištěná kniha – Kronika Trojánská – byla roku 1468 vytištěna na rohu dnešních ulic Smetanova a Bezručova. Na tomto místě fungovala do roku 1533 jediná česká tiskárna.
41 fotek, 17.9.2017, 2 zobrazení, přidat komentář | krajina, města
Pohled na město a okolí z vyhlídkové věže katedrály.
36 fotek, 17.9.2017, 7 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Dominantou města je gotická Katedrála svatého Bartoloměje, budovaná od roku 1292. 102 metrů vysoká věž je nejvyšší kostelní věží v Česku. Na její vyhlídku ve výšce 62 metrů vede 301 schodů. Původní farní kostel je katedrálou od roku 1993, kdy bylo v Plzni zřízeno biskupství.
65 fotek, 17.9.2017, 11 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, města
Prohlídku pivovaru jsme objednánu neměli, ale být v Plzni a nezajít tam? To by jaksi nešlo ... Cestou tam jsme minuli Masné krámy i sochu Johánka, překročili Radbuzu a prohlédli si návštěvní místnost pivovaru. Cestou zpět na náměstí jsme pozorovali dítko v atíčku na dálkové ovládání i pořádné kapří macky. A nevynechali ani vodárenskou věž, či žraločí ploutev.
30 fotek, 17.9.2017, 1 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Velká synagoga se nachází v centru města Plzeň v ulici Sady Pětatřicátníků. Jde o největší synagogu v Česku, která je zároveň druhou největší synagogou v Evropě (po budapešťské) a třetí největší na světě po jeruzalémské a budapešťské. V roce 1992 byla prohlášena kulturní památkou České republiky.

Velká synagoga je postavena v novorománském slohu s maurskými prvky podle plánů vídeňského architekta Maxe Fleischera, přepracovaných plzeňským stavitelem Emanuelem Klotzem, a její stavba probíhala v letech 1888 až 1892.[3] Podle pamětního listu, nalezeného v báni severní věže, se náklady na stavbu vyšplhaly k 141 092,06 zlatých. Jedná se o monumentální stavbu se dvěma 45metrovými věžemi a trojlodní dispozicí. Interiér synagogy je zdoben výmalbou s rostlinnými motivy a součástí jsou též varhany z roku 1890. Ve dvoře synagogy se nachází patrový rabínský dům, postavený v novorománském slohu.
14 fotek, 16.9.2017, 20 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
Přírodní památka Teletínský lom je od vyhlídky Máj kousek. Sice se již stmívalo a bylo pod mrakem, ale mělo to svoji romantiku. Předmětem ochrany je odkryv magmatických brekcií na styku středočeského plutonu a jílovského pásma.

Hlavními horninovými typy jsou biotitická žula, amfiboliticko-biotitický granodiorit a biotiticko-amfibolitický křemenný diorit, který představuje nejstarší a nejtmavší horninu. Po jeho utuhnutí pronikla mladší hornina s fluidální texturou, která rozlámala diorit a nechala vzniknout barevným obrazcům, které byly odkryty těžbou. Všemi horninami pronikají žíly aplitu a pegmatitu do 20 cm. Těžené kamenivo bylo použito na stavbu Štěchovického zdymadla. Výška lomové stěny je 15 - 20 metrů, šířka 12 metrů, délka 20 metrů.
51 fotek, 16.9.2017, 19 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
Tento výlet jsme domlouvali asi dva nebo tři měsíce dopředu, v době, kdy ještě bylo krásně slunečno. Když nadešel týden T s dnem D, předpovědi počasí P nebyly nic moc. Ale i tak jsme to riskli a nelitovali jsme. Nemáme sice krajinu zalitou sluncem, zato však dýchá tajemným kouzlem povalující se mlhy a sluníčka snažícího se alespoň pár paprsky dát znát, že tam někde je.
Byli jsme na jedné z četných vyhlídek nad vltavskými meandry - tato je nedaleko Teletína a píše se o ní, jako o té nejhezčí. Až se vydáme i k těm dalším, pak teprve budeme moci posoudit, ale rozhodně nás nadchla.
11 fotek, 14.9.2017, 8 zobrazení, přidat komentář | krajina, města
Bylo mi jest dojeti pro osivo trávy. Ze zvyku i s fotoaparátem a nebylo to marné - přesto, že bylo celý den pod mrakem, v době západu se sluničko "pochlapilo" a předvedlo, co umí. Doma se mi pak předvedl cvrček, kterého jinak v přírodě nemám šanci vyfotit. Ve váze se nechal. :)
18 fotek, 12.9.2017, 10 zobrazení, přidat komentář | příroda
V jeden moment vytvořio letící letadlo spolu se sloupem elektrického vedení zajímavou lampu. :)
94 fotek, 10.9.2017, 18 zobrazení, 2 komentáře | krajina, příroda
Naše třetí a zatím poslední výprava na houby byla velmi úspěšná.Na to, že nechodíme ráno, ale až tak kolem poledne a že sousedé tvrdili, že nic neroste ... Na konci alba je pak pár pohledů od Smečna na Vinařickou horu a na České Středodhoří. Bylo ten den dost jasno.
1 fotka, 9.9.2017, 56 zobrazení, 6 komentářů | Soutěž: Houby 2017
Kuks  4
115 fotek, 6.9.2017, 11 zobrazení, 32 komentářů | architektura, příroda
Při zpáteční cestě z Východních Čech by bala škoda nenavštívit aspoň na skok místa, o kterých člověk mnohé slyšel, ale na vlastní oči z toho ještě nic neviděl. Jenže je tam toho tolik a den není natahovací, ale vynechat Kuks by rozhodně nešlo ... Na vnitřní prohlídku už bylo pozdě, ale sochy z Braunovy dílny jsou volně přístupné, stejně jako bylinková zahrádka. Dokonce se mi v ní podařilo docela obstojně "cvaknout" i dlouhozobku svízelovou.

Hospital Kuks je bývalý zaopatřovací ústav pro vojenské veterány, provozovaný v letech 1744-1938 řádem milosrdných bratří. Vznikl z podnětu hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738) naproti jeho letní rezidenci s lázněmi a byl určen pro vysloužilce především z panství Choustníkovo Hradiště. Jednalo se o nejvelkorysejší institut svého druhu v pozdně barokních Čechách. Mimořádného významu dodala celému komplexu sochařská výzdoba z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V současné době je hospital ve vlastnictví státu (jeho správu vykonává Národní památkový ústav) a je zpřístupněný veřejnosti. Expozice představují zakladatele Kuksu, zdejší barokní umění a historii lékárenství. Od roku 1995 je areál chráněn jako národní kulturní památka České republiky. Hospital s kostelem Nejsvětější Trojice vznikal postupně v letech 1707-1748, v prvotní fázi podle projektu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. Na terase před kostelem jsou umístěny sochy Ctností a Neřestí od Matyáše Bernarda Brauna (originály jsou přístupné v lapidáriu).
83 fotek, 6.9.2017, 9 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, krajina
Byla by to ostuda, být tak blízko a nezajet ... Babičku jsme měli jako povinnou četbu, sochy Boženy Němcové jsou leckde, měla opravdu pestrý život a často se stěhovala, hodně cestovala. Byla to krásná procházka místy, kudy prošla i malá Barunka s babičkou. Jen na její vyhlídku a do Skalice zas někdy příště.
81 fotek, 6.9.2017, 19 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování, města
Město bylo založeno v polovině 13. století rytířem Hronem z rodu Načeradiců. Ten založil hrad na strategickém místě, kde se zemská stezka zužuje do průsmyku zvaného Branka. První písemná zmínka pochází z roku 1254. Název vznikl od toho, že se přes Náchod chodilo do Slezska a Německa (od roku 1945 do Polska).
Během staletí se majitelé hradu střídali – mezi nimi král Jan Lucemburský a od roku 1437[4] sirotčí hejtman Jan Kolda II. ze Žampachu. K významným změnám docházelo i ve vzhledu hradu. Z původního opevnění v nejvyšším místě ostrohu se zvětšil do velkého fortifikačního celku. Roku 1544 Náchod získal mocný a bohatý rod Smiřických ze Smiřic, jehož nárokům středověké sídlo nevyhovovalo – mezi lety 1566 a 1614 byl hrad přestavěn na pohodlný renesanční zámek a nastala doba největšího kulturního i hmotného rozmachu města. Ve víru válečných událostí 30. eté války měnil hrad majitele, až jej darem od císaře získal generál Ottavio Piccolomini, vévoda z Amalfi. Došlo i k velké barokní přestavbě zámku v letech 1650–1659. Po vymření rodu Piccolomini roku 1783 měli v držení Náchod několik let Desfoursové, od nichž jej koupil známý milovník umění vévoda Petr Kuronský. Po smrti Petra Kuronského v roce 1800 patřil Náchod jeho dceři vévodkyni Kateřině Vilemíně Zaháňské a od poloviny 19. století až do roku 1945 německému rodu Schaumburg-Lippe.
35 fotek, 6.9.2017, 16 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, příroda
V Suchém Dolu jsme zastavili kvůli soše Jana Nepomuckého, ale hodil se i ukazatel, kudy dál. Pak už jsme kapli zvanou Hvězda našli. Viditelnost byla celkem dobrá, kaple zajímavá, i když nepřístupná.
26 fotek, 5.9.2017, 13 zobrazení, 5 komentářů | cestování, příroda
Na rozhlednu Čáp, ani na vyhlídku z bývalého hradu jsme nedošli - museli jsme na večeři - v chatovém areálu je jak za časů pionýrských táborů od šesti do sedmi. Osobně z toho důvodu preferuji jen pobyty se snídaní, ale výběr nebyl na mně.

Skalní útvary Jiráskovy skály jsou součástí Adršpašsko-teplických skal a leží nedaleko Teplic nad Metují. Skály získaly název podle osady a zříceniny hradu Skály, kam Alois Jirásek umístil děj svého stejnojmenného románu.
Jiráskovy skály jsou rozloženy do dvou skupin, které od sebe odděluje silnice a malý barokní zámeček. První skupina skal je nad Černým jezírkem okolo bývalého středověkého hradu Skály (Bischofstein). Hrad byl postaven koncem 14. století a dnes jsou zde patrné části zdiva, zbytky hradní branky a schodů tesaných přímo do skály. Na vrcholu je skalní vyhlídka, z které je krásný pohled na stolovou horu Ostaš, Polici nad Metují, polské Góry Stolowe a na Orlické hory. Další skalní uskupení je okolo vrcholku kopce Čáp (785 m), který je nejvýše položeným místem této oblasti.
267 fotek, 5.9.2017, 16 zobrazení, přidat komentář | cestování, příroda
Nejznámější turistický okruh procházející oblastí Teplických skal je dlouhý 6 km a je v porovnání s okruhem v Adršpašských skalách více fyzicky náročný.
Pro Teplické skály jsou charakteristické souvislé skalní stěny, jejichž výška v některých místech přesahuje 70 m, štíhlé skalní věže, převisy, tajemné jeskyně, úzká údolí sevřená mezi skalami a divoká příroda. Při procházení turistického okruhu narazíte na skály s opravdu zvláštními jmény, jak je zachyceno na fotografiích. Nejvyšší a nejznámější útvary Teplických skal jsou Skalní koruna a Chrámové a Martinské stěny. V Chrámových stěnách se nachází nejrozsáhlejší jeskyní labyrint ve Střední Evropě. Pískovcové jeskyně, propasti a strmé soutěsky zde tvoří dvacet sedm kilometrů dlouhý systém, který nese příznačné jméno Poseidon. Zajímavostí tohoto skalního města je také oblast nazvaná Sibiř, ve které narazíte na sníh i v letních měsících a to hlavně proto, že soutěsky jsou zde mimořádně hluboké a klikaté takže se do nich vůbec nedostane slunce.
Radvanice  2
24 fotek, 5.9.2017, 16 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, krajina
Nějak jsme v mapě nemohli najít místa shodná s nabídkou v navigaci, abychom se dostali k Jiráskovým skalám. Ale až zas tolik to nevadilo, jinak bychom přišli o tento pěkný kostelík v Radvanicích.

Za věrné služby dostal rytíř Trut od knížete Oldřicha celý trutnovský kraj. Nejprve založil pevnost Trutnov a zbytek půdy rozdělil mezi své lesníky, kteří položili základy dnešních obcí.
Radvanice založil Kryštov Materna. Kolem jeho dvorce při kolonizaci za posledních Přemyslovců vznikla osada. Podle místní pověsti vznikly Radvanice kolem roku 1023 a jméno obce je odvozeno podle jména místního koláře (něm. Rademacher) Wenzela: Rado - wenz, což dokládá také tím, že mají Radvanice ve znaku kromě smrku i kolo. Radvanice byly dlouho málo významnou obcí, kde převládalo zemědělství a selský způsob dobývání uhlí. Novodobé dějiny obce jsou spjaty s těžbou černého uhlí. Zejména po roce 1945 s rozvojem těžby na dole Kateřina Východočeských uhelných dolů se rozvíjí i obec Radvanice. Těžba uhlí byla ukončena rozhodnutím vlády ČR v roce 1994.

Na okraji obce byla v roce 1898 postavena kaple, která byla zasvěcena sv. Janu Křtiteli. Dnes je kaple chráněnou kulturní památkou. V roce 2000 byla provedena rozsáhlá oprava kaple, ketrá dnes slouží také ke kulturním účelům.

Komentáře

přidat komentář